Miliardový poklad v hlušině

Kanadský podnik Euro Manganese plánuje vydobýt ze starých hald u Chvaletic víc než jeden milion tun manganu.

Miliardový poklad v hlušině
Hlavním producentem manganu v Evropě je Ukrajina, kde těžaři vyprodukují ročně až 1,75 milionu tun manganové rudy. Záměr kanadských těžařů v Česku je proti tomu skormnější, počítají s produkcí 50 tisíc tun čistého manganu za rok. Projekt je nyní ve fázi posouzení dopadů (EIA). | Shutterstock.com

Minulé století patřilo uhlí a uranu, v současném století se Česko může dostat do první ligy v těžbě lithia. Ale není to zdaleka jediný pozoruhodný kov, který lze u nás průmyslově dobývat a zpeněžit. Těžební firma s kanadským kapitálem například objevila poklad ve starých haldách po těžbě pyritu u Chvaletic v Polabí. Tímto pokladem je méně známý kov mangan.

Jeho využití je poměrně široké – přidává se do speciálních ocelí a slitin používaných v leteckém průmyslu či při výrobě nápojových obalů. Jeho význam poroste díky nástupu elektromobility a ukládání energie – mangan by totiž měl zčásti nahradit drahý a nedostatkový kobalt v lithium-iontových bateriích. Část dodávek na světový trh bude pocházet z Česka – tedy pokud projde všemi koly schvalovacího řízení záměr předložený firmou Mangan Chvaletice. 

S původním záměrem přišli čeští podnikatelé, v roce 2016 firmu koupil kanadský juniorní těžební podnik Euro Manganese. Ten na svém webu přiznává, že se jedná o velmi lukrativní byznysovou příležitost. Čistou současnou hodnotu projektu si nechal odborným posudkem vyčíslit na 593 milionů amerických dolarů (13,6 miliardy korun), a to při desetiprocentní diskontní míře. Pro srovnání: australská EMH vyčíslila hodnotu projektu na těžbu lithia u Cínovce na 1,1 miliardy dolarů. 

Těžba skrytá za rekultivaci

Co konkrétně se v lokalitě na pomezí Pardubického a Středočeského kraje chystá? Podle dokumentace předložené investorem do řízení o posouzení vlivu na životní prostředí (EIA) chce firma Mangan Chvaletice s kanadským vlastníkem přetěžit staré haldy, které zde vyrostly za socialismu při dobývání pyritu. Soudruzi ovšem udělali chybu – zanechali v hlušině více než jeden milion tun manganu.

Těžební činnost by měla v katastru obcí Trnávka a Chvaletice začít v roce 2023 a potrvá dalších 20 až 25 let. Cílem je získávat z hlušiny okolo 50 tisíc tun manganu ročně. Jižně od hlavní železniční tratě Praha–Pardubice vyroste přepracovací závod, ve kterém bude část kovu upravena do komerčně zajímavější formy monohydrátu síranu manganatého.

Investorovi nelze upřít jistou rafinovanost – svůj těžební projekt částečně maskuje jako rekultivaci území. Do řízení o posouzení vlivu na životní prostředí (EIA) jej v srpnu předložil pod názvem „Recyklace odkaliště Chvaletice–Trnávka“. V dokumentaci opakovaně zdůrazňuje ekologický přínos projektu. „V současné době existuje v rámci zájmového území prokazatelné znečištění, které se z prostoru odkališť šíří do okolního prostředí a blízkého toku Labe,“ uvádí se v dokumentaci určené pro ministerstvo životního prostředí.

Dotyčné haldy se nacházejí v sousedství uhelné elektrárny Chvaletice v majetku finančníka Pavla Tykače. I když se zdá, že z hlediska životního prostředí není už v této lokalitě co pokazit, někteří z místních obyvatel jsou jiného názoru. Proti těžbě se vyjádřila například starostka Řečan nad Labem Michaela Matoušková, která má obavy ze zvýšení prašnosti, hluku a zhoršení kvality podzemní vody.

Podpásovka před volbami

Některé státní organizace jsou k těžebnímu záměru naopak vstřícné. Vládní agentura CzechInvest dokonce firmě Mangan Chvaletice udělila letos v březnu investiční pobídku. V případě splnění podmínek, mezi něž patří investování částky 2,5 miliardy korun a vytvoření 399 pracovních míst, získá těžař úlevu na dani z příjmu ve výši až 470 milionů korun.

Pro další osud projektu bude rozhodující, jak dopadne posouzení EIA na ministerstvu životního prostředí. Samozřejmostí není v českých poměrech ani získání potřebných pozemků a schválení změny územního plánu. Úspěch kanadského těžaře bude záviset na tom, zda se kolem zvažované těžby manganu strhne politicko-mediální „shitstorm“ jako v případě lithia v Krušných horách, nebo zda vše projde bez větší pozornosti.

Jen pro připomenutí: lithium se stalo před volbami do Poslanecké sněmovny v říjnu 2017 žhavým tématem. Zavádějící informace („megatunel za tři biliony korun“) nejprve vypustily konspirativní weby, jejichž názvy se ve slušné společnosti neříkají nahlas. Poté na vlnu historek o loupeži století naskočili populisté z hnutí ANO, KSČM a SPD. Téměř jistě jim to tehdy pomohlo nasbírat dodatečné hlasy od vyděšených voličů.

Mezi oběma projekty lze nalézt řadu shod, ale také rozdílů. Za záměrem stojí zahraniční těžařský start-up, zaměřený čistě na jeden jediný projekt. Obě firmy získávají finance prostřednictvím emise akcií na burze; dodejme, že Austrálie a Kanada jsou doslova rájem juniorních těžebních firem – působí jich zde stovky. Většina z nich sice žádného konkrétního výsledku nedosáhne, ale některé skutečně narazí na pomyslnou zlatou žílu a otevřou investorům cestu ke zbohatnutí.

Naopak rozdíl nastává v tom, že Kanaďané z Euro Manganese nepočítají s hlubinnou těžbou, jejíž dopady na okolí jsou výraznější než v případě „přehrabání“ haldy hlušiny. Navíc mangan nebyl zařazen mezi strategické suroviny, které chce zkoumat a těžit přednostně stát, respektive podniky pod kontrolou státu. Do této kategorie patří podle letos schváleného návrhu ministerstva průmyslu a obchodu lithium, uran, zlato, rubidium a cesium.

Uran se nevyplatí

Poslední dva jmenované prvky zná kromě chemiků a geologů jen málokdo. Zato tři zbývající jsou v Česku oblíbeným tématem pro média i politickou scénu. Tuny zlata by se daly najít v okolí Jílového u Prahy, u Kašperských Hor, ve středním Povltaví nebo u Zlatých Hor v Jeseníkách. Jenže obsah drahého kovu v hornině je nízký a těžba metodou kyanidového loužení vyvolává mezi lidmi silný odpor. Takže nový zlatý důl se u nás nejspíš otevírat nebude.

Poslední činný uranový důl v Dolní Rožínce na Žďársku ukončil činnost  v dubnu 2017 – kvůli ztrátovému provozu a vyčerpání dostupných zásob. Vláda občas opráší plány na otevření nového uranového dolu, například v Brzkově na Vysočině, ale při současné tržní ceně uranu to nedává moc smysl.

Zbývá tedy lithium, jehož těžba se během několika let může stát realitou. Nejblíže k ní má firma Cínovecká deponie, kterou vlastní investiční skupina RSJ. „Na Cínovci s ohledem na již vydané těžební povolení vybíráme optimální technologii pro těžbu a zpracování suroviny. Technicky bychom měli být schopni těžbu spustit v řádu jednotek let,“ odpovídá mluvčí firmy Cínovecká deponie Martin Frýdl. 

Jak naznačuje již název firmy, RSJ se zaměří na haldy po starší těžbě z doby, kdy lithium nikoho nezajímalo. Prakticky stejný projekt chystá RSJ také u Horního Slavkova v Karlovarském kraji. Podle předběžných propočtů může investor v obou lokalitách získat z horniny až 7500 tun čistého lithia, což při současné ceně na světovém trhu vychází na zhruba 5,5 miliardy korun.

Pod kontrolou státu

Další statisíce tun lithia jsou ukryty v podzemí pod Krušnými horami. Na ně se zaměřila firma Geomet, kterou v roce 2012 ovládl australský těžařský start-up European Metals Holdings (EMH). Plán firmy počítá s produkcí 4700 tun čistého lithia ročně. Spolu s lithiem je v hornině obsažen cín a wolfram, které lze též výhodně zpeněžit. 

Projekt málem ztroskotal na nesouhlasu politiků z levého (či populistického) křídla politické scény; z jejich pohledu bylo skandální, aby na těžbě zbohatl soukromý podnik ze zahraničí. Nakonec se podařilo najít řešení, které uspokojilo všechny zúčastněné. Na základě dohody z loňského listopadu koupily 51procentní podíl v Geometu Severočeské doly, člen Skupiny ČEZ pod většinovou kontrolou státu. 

Podle dostupných informací projekt postupuje vpřed svižným tempem. Pokračuje průzkum ložiska včetně výzkumu různých metod, jak z horniny lithium efektivně získat. Pokud vše dopadne dobře, mohlo by se Česko za pět let stát významným dodavatelem dvou významných kovů pro využití v bateriích – lithia a manganu.

Článek vyšel v tištěném vydání týdeníku Hrot. Předplatit si ho můžete ZDE.

 

Týdeník hrot

  • SuperMario vs. čistič z Hané
  • Kdy dohoří poslední uhlí
Objednat nyní