Mezi řádky

Vinná turistika hojí rány po koroně. Pomáhají architekti.

Mezi řádky
U Havraníků roste nové sídlo vinařství, které navrhl uznávaný architekt Jakub Cígler. Hravě zapadá do krajiny, zručnou ruku autora nezapře. Cígler chtěl navrhnout stavbu, která by se nikam jinam než na Moravu nehodila. | Archiv

Moravští vinaři si téměř unisono stěžují, že jim během koronakrize poklesl odbyt, online prodej výpadek některých odběratelů především z řad restaurací úplně nenahradil. Šanci zahojit se jim ale poskytlo letošní léto. Ti, kdo už v minulých letech vsadili na vinnou turistiku, si mohou mnout ruce, že se rozkročili správným směrem. A ti, kteří navíc neváhali investovat desítky milionů do nových vinařství od významných architektů, obzvlášť. Ten správný mix s kulturou je pak skoro sázka na jistotu.

Spojení vinařů s architekty zvučných jmen už zdomácnělo před lety na Pálavě. Nově jej podtrhne sídlo vinařství Mikrosvín od Pavla Nasadila. Letos ale vynikl tento trend i na Znojemsku. Před prázdninami otevřelo mezi Dobšicemi a Suchohrdly svůj stánek vinařství Lahofer, o kousek dál v Havraníkách si bez větší pozornosti – ale neprávem – začalo stavět zajímavý dům vinařství Thaya. „Na svědomí“ ho má  jeden z nejžádanějších současných architektů na domácí scéně – Jakub Cigler, který je podepsán pod největšími pražskými projekty.

Cena za víno 

Obavy z cest do zahraničí kvůli epidemii čínské chřipky, kdy Češi tráví dovolenou doma, jsou znát i mezi řádky moravských vinic. „Otevírali jsme až prvního června. Denně máme narváno, jakýkoliv den v týdnu. Obzvláště pak když tu pořádáme koncerty. Hlediště je zaplněné do posledního místa. Určitě je to i tím, že jsme otevřeli nové vinařství od šikovných architektů, kteří nás dokázali dostat do novin a na sociální sítě,“ libuje si obchodní ředitel Lahoferu Daniel Smola. 

Nový neotřelý komplex navrhli mladí ambiciózní architekti z Brna. Ondřej Chybík a Michal Krištof využili tvar organické betonové vlny, kromě výrobních kapacit a návštěvnického centra sem zakomponovali i velkorysé kulturní prostory.

Vinařství Lahofer vsadilo na mladé ambiciózní architekty. Nové sídlo na Znojemsku poutá pozornost a aspiruje na architektonické ceny.
Archiv

Ztvárnění vinařství Lahofer každopádně znovu potvrdilo, že symbióza tradičního oboru s kvalitní architekturou má smysl. A možná si autoři odnesou i odborné ocenění. „Jako pořadatelé České ceny za architekturu a milovníci dobrého vína jsme rádi, že se u nás nejen zásadně zlepšila kvalita produkovaného vína, ale také architektura vinařství. Dokladem je několik realizací. Před pár lety Vinařství Sonnberg od Josefa Pleskota a v letošním 5. ročníku České ceny za architekturu je nominovaná stavba Vinařství Lahofer od architektů Chybíka a Krištofa. A stejné studio má v nominacích dokonce ještě Enotéku ve Znojmě,“ podotýká Jan Kasl, předseda České komory architektů. 

Dá se říci, že právě Josef Pleskot a vinařství Sonberk u Mikulova tuhle novou éru hroznové architektury odstartovalo. A dodnes z ní těží. „Na Sonberku vnímáme nárůst návštěvníků kontinuálně každý rok, aktuálně je však skokový,“ říká Dagmar Fialová, která má ve vinařství Sonberk na starosti obchod a marketing. A že na oblibě návštěvníků má právě Pleskotův výtvor lví podíl, o tom nepochybuje. Už pátým rokem na Sonberku pořádají Sonberské (ne)vinné kulturní léto, letos se stejně jako Lahofer spojili s projektem Hudba na vinicích – přijel Tomáš Klus, David Koller nebo Mig 21, a tak k nim zavítaly stovky lidí navíc.

Architekt Pavel Nasadil musel vymyslet, jak propojit starou sklepní uličku s moderní novou částí. Vinařství Mikrosvín zasadil do svažitého terénu.
Archiv

V Brněnském regionu vznikne nové vinařství, které bude patrně také aspirovat na architektonickou cenu. Autorem nového vinařství Mikrosvín v Dolních Dunajovicích je Pavel Nasadil. Ten citlivě skloubil starou sklepní uličku s modernou. Výrobní halu zakopal do svažitého terénu, nad ním pak vyroste trojice staveb sloužících k výrobě a prezentaci vína a také hotel.

Echt moravské!

Už v příští sezoně dostanou fandové architektury další možnost, kde se potěšit v révových polích. Jakuba Ciglera nadchla příležitost propojit specifickou krajinu, kde se prolínají geometrické vinohrady s původní vegetací návrší, pahorků a malebné vesnice s kostelem a návsí.

„Snažil jsem se, aby se tyto aspekty v našem návrhu přetavily do stavby, která bude kontextuální, ale přitom sama sebou. Nechci, aby v Havraníkách vyrostlo pouze vinařství, ale aby to bylo ,moravské‘ vinařství. Aby nemohlo být navrženo pro žádné jiné místo,“ popisuje Jakub Cigler, jak k zakázce na nové vinařství Thaya přistupoval. Má totiž pocit, že řada krásných vinařství by mohla stát kdekoliv jinde na světě. „Nemají cokoliv společného s ojedinělostí a výjimečností toho každého místa. A to je škoda, i když jsou to stavby, ke kterým mám jinak velký respekt,“ dodává Cigler. 

Vinařství nabídne nejen výrobu vína, ale i degustační sklípky, à la carte restauraci, butikové ubytování s konferenčním sálem a vyhlídkovou terasou.

Design uprostřed řádků

I když ne každý vinař má na to najmout si architekta zvučného jména, vinařství, kde vás už nebudou tahat jen do hlubin vlhkého sklepa, je celkem dost. Portál Kudy z nudy se speciálně věnuje originálním vinařstvím uprostřed vinic. Nabízí hned deset tipů na místa, kde se vína jižní Moravy snoubí s designem. Jedno z nich je vinařství Starý vrch vybudované na okraji města Hustopeče. „Myslím si, že když už se lidé rozhodnou jet na jižní Moravu, nějaký ten vinný sklípek navštíví. Pak i to, jaký komfort nabízí, a jak budova vinařství vypadá, může být pro hosta rozhodující, protože otevřených vinařství jsou desítky,“ říká Karel Osička, ředitel Vinařství Starý vrch.

Do vinařství Starý vrch letos zavítal oproti loňsku dvojnásobek návštěvníků.
Archiv

Karel Osička rozděluje návštěvníky vinařství do dvou skupin. Ti, co jezdí za degustacemi, se prý už vracejí – až do května měli kvůli koronaviru hluché období. Podobné to bylo s běžnými návštěvníky, ovšem s tím rozdílem, že oproti minulému roku jich k nim teď jezdí díky plným hotelům tak dvojnásobek. „Vinaři obecně začali v posledních letech na vinnou turistiku sázet, je součástí jejich marketingu a přináší jim slušné příjmy,“ dodává Osička. Soukromí investoři zareagovali na boom vinné turistiky podle něj celkem rychle, ještě ale prý trochu pokulhává podpora kraje a státu. Privátní investor těžko na vlastní náklady vystaví cyklostezku mezi vinařskými obcemi. 

Gaudiwasser na Břeclavsku

Úspěch ale může mít i vinná stavba kontroverzní, nad níž by patrně někteří architekti ohrnuli nos a nazvali ji prvoplánovým kýčem. Nicméně Opilé sklepy na Břeclavsku si své  návštěvníky našly.

Vinařská ulička na Břeclavsku před lety rozdělila obyvatele Velkých Pavlovic na dva tábory. Opilé sklepy jsou ukázkou spojení tradice a moderny v jiném duchu, než jaký v posledních letech přinesli na Pálavu a na Znojemsku uznávaní architekti, návštěvníci si je nicméně jezdí fotit.
Archiv

„Ubytovat se tu ještě o prázdninách? Tak to budete muset přijet příští rok,“ reaguje na poptávku po ubytování Stanislav Horáček, správce vinařské uličky. Ta vznikla jako klasický developerský projekt před osmi lety. Architektura přezdívaná  „la gaudiwasser“ tehdy rozdělila Velké Pavlovice na dva protichůdné tábory. „Stavba je to neobvyklá, to ano. V posledních letech ji ale místní začali přijímat, uvědomují si, že tu turisté utrácejí velké peníze a regionu to ekonomicky prospívá. Hrany se hodně obrousily,“ soudí Horáček. Putování za moravskou skleničkou už zkrátka může mít šmrnc a dokáže uspokojit různé smysly, nejen chuť.

Článek vyšel v tištěném vydání týdeníku Hrot. Předplatit si ho můžete ZDE.

 

Týdeník hrot

  • Od Šloufa k Nejedlému
  • Becherovka u ledu
Objednat nyní