z týdeníku The Economist
Méně manželek, více rozvodů. Arabové mění přístup k manželství
Arabové už se rozvádějí téměř stejně často jako páry na Západě. Čím dál častěji chtějí svazek ukončit ženy

V minulé generaci bývaly rozvedené Arabky terčem opovržení. „Žádný věneček, žádné věno,“ odfrkl si věhlasný egyptský herec Ádil Imám ve filmu al-Halfout z roku 1985. Dnes jsou rozvedené ženy často spíš hrdinkami, v soudních síních, v mešitách i v manželských ložích.
Během posledního ramadánu – měsíce zasvěceného v muslimském světě půstu a hltání televizních pořadů – se stal obrovským hitem v celém arabském světě egyptský seriál Fátin Amal Harbí o matce, která utíká před násilnickým exmanželem. „Popkultura má větší dopad než desítky let boje za naše práva,“ prohlašuje palestinská aktivistka.
Dříve odsuzované rozvody jsou dnes čím dál častější. Zatímco na Západě jejich počet klesá (částečně proto, že se čím dál méně párů bere), na Blízkém východě množství rozvedených manželství roste.
V Egyptě se jejich počet od roku 2000, kdy se celý proces pro ženy zjednodušil, víc než zdvojnásobil. V Jordánsku, Libanonu, Kataru a Spojených arabských emirátech končí víc než třetina manželství rozvodem. V Kuvajtu téměř každé druhé, což je víc než ve Spojených státech.
Zakazované mnohoženství
Mění se také vzorce rozvodů. Dříve platily téměř výhradně za výsadu mužů. V Maroku iniciuje rozvod skoro stejné množství žen jako mužů. „Posunuli jsme se od tradiční konzervativní společnosti do přechodného stadia,“ vysvětluje egyptský sociolog Saíd Sádiq.
Šajchové možná mohli v minulosti v tichosti střídat favoritky ve svých harémech. Polygynie – praxe povolená Koránem, podle níž může mít muž najednou až čtyři manželky, pokud se k nim všem chová „spravedlivě“ – je nicméně stále více omezována. V řadě muslimských zemí je zakázaná úplně.
Novinkou, dokonce i v královských kruzích, je fakt, že rozvedené manželky nezůstávají svým bývalým nic dlužny, a to ani veřejně. Důkazem budiž nedávný záštiplný rozvod (u britského soudu vedený), kdy musel dubajský emír zaplatit 550 milionů dolarů, aby se zbavil princezny Hajjá, sestry jordánského krále.
Většina arabských vládců jde s dobou a poptávkou společnosti a potlačuje starý zvyk, podle něhož se mohl manžel zbavit manželky jednoduše tak, že třikrát zopakoval taláq, tedy arabsky „rozvod“. Poté, co začalo být pro Egypťanky snazší zažádat o rozvod, vydaly se stejnou cestou i Alžírsko, Jordánsko a Maroko.
Lacinější rozvod
S tím, jak se společenský vliv přesunul z rozsáhlých rodin na rodiny nukleární a dvojice se čím dál častěji berou z lásky, panovační příbuzní mají čím dál menší šanci, jak nešťastné svazky udržet pohromadě. „Sňatek se změnil z kolektivní v individuální záležitost,“ říká marocká socioložka Sumajja Naamán Gesús.
Náboženští představitelé a rodinní patriarchové jsou méně dominantní. Vstupem na trh práce dosáhly miliony žen finanční nezávislosti. A rozvod na Blízkém východě bývá podstatně lacinější než na Západě. „Vyšlo mě to na pouhých deset tisíc rijálů (tj. 65 tisíc korun),“ vykládá osmatřicetiletý saúdskoarabský hydroinženýr z Tabúku na severu země o svém třetím rozvodu.
Někteří islamisté kritizují narůstající počet rozvodů jakožto zlo globalizace. „Je to ten nejnebezpečnější trend,“ lamentoval puritánský saúdskoarabský klerik poté, co statistika odhalila, že v loňském roce bylo v království uzavřeno téměř stejné množství manželství, jako jich bylo rozvedeno.
Islám se však k manželství vždy stavěl pragmaticky. Většinu manželek proroka Muhammada tvořily vdovy a rozvedené ženy. Podle tradice se rozvedl jen s jedinou z nich – s Bint al-Džawn –, a to přímo o jejich svatebním dni. A jedna kuvajtská nevěsta údajně požádala o rozvod pouhé tři minuty po uzavření sňatku, neboť jí manžel nepodal ruku, když zakopla.
© 2022 The Economist Newspaper Limited
All rights reserved. Publikováno na základě licence s The Economist, přeloženo týdeníkem Hrot.
Originální článek v angličtině najdete na www.economist.com.