Medúza objevila tajemství věčného života. Stál by lidem za to?

Miliardáři bažící po věčném životě (finanční podpora startupových firem na tomto poli naznačuje, že jich není málo) by mohli dělat horší věci než studovat Turritopsis dohrnii. Ta je známá pod lidovým označením „nesmrtelná medúza“ a není tak úplně nesmrtelná. Jedinci tohoto živočišného druhu umírají. Ale ti, kteří se dožijí dostatečného věku, mohou omládnout a díky tomu pak mohou prožít celý životní cyklus ještě jednou. A ještě jednou. A ještě jednou.

Stejně jako u většiny ostatních tvorů tohoto druhu se nepohlavní stadium životního cyklu nazývá polyp a volně plovoucí pohlavní stadium potom medúza. Larva stvořená sexuální reprodukcí se následně vyvine v polyp nepohlavního stadia. T. dohrnii však dokáže generovat polypy ještě jiným způsobem, redukcí medúzy, jež už prošla reproduktivním stadiem, na cystu, z níž vzejde medúza nová.

Porovnání medúz

Tento trik nicméně vyžaduje značné množství genetických hokuspokusů. A ty jsou předmětem studie, kterou nedávno publikovali María Pascual-Tornerová, Dido Carrerová a jejich kolegové ze španělské univerzity v Oviedu. Porovnáním genomu T. dohrnii s příbuzným, leč smrtelným druhem T. rubra a následným studiem toho, které geny jsou při procesu omlazování aktivní, dokázali vědci identifikovat část DNA, jež propůjčuje T. dohrnii schopnost vzdorovat stárnutí.