Vybrané články
z týdeníku The Economist

Domácí mazlíčci pomáhají proti alergiím. Až na křečky

Vědci zkoumali vliv chovu domácích mazlíčků na sklony k alergiím u dětí. Ukázalo se, že většinou domácí zvířata pomáhají. Až na křečky…

Domácí mazlíčci pomáhají proti alergiím. Až na křečky
Křeček, ilustrační foto | Shutterstock.com

Problém s chytlavými názvy tkví v tom, že se někdy uchytí až moc dobře. Tak třeba taková „hygienická hypotéza“, kterou v roce 1989 nastínil David Strachan z univerzitní nemocnice St George’s. Naznačovala, že by nárůst alergické citlivosti pozorovaný v bohatých zemích v průběhu 20. století mohl být způsoben odpovídajícím úbytkem dětských infekcí a odklonem od venkovského života ve prospěch toho urbánního, v jehož důsledku přestaly děti běžně přicházet do kontaktu s domácími zvířaty.

To by se neujalo

Ze Strachanovy práce dodnes těžíme. Chytlavá nálepka však vedla k tomu, že se rozšířilo mylné přesvědčení, že čistota nemusí nutně vést ke zdraví. Pediatrický alergolog Thomas Marrs z londýnské King’s College vysvětluje, že se ve skutečnosti hygiena točí kolem bakterií způsobujících infekci – a bakterie, z nichž můžeme těžit, se od těch choroboplodných liší. Je však zřejmé, proč se alternativní popisy jako „hypotéza vysoké fluktuace a diverzity“ nebo „hypotéza mikrobiální deprivace“ neujaly, byť jsou o poznání přesnější.

Ve snaze shromáždit další data týkající se této problematiky realizoval Okabe Hisao z Fukušimské lékařské univerzity spolu se svými kolegy Studii životního prostředí a dětí v Japonsku, ve které mezi lety 2011 a 2014 sledovali přes sto tisíc těhotenství. Věnovali se spojitostem se zvířaty a sledovali korelaci mezi tím, jací mazlíčci žili v domácnostech před narozením dítěte a těsně po něm, a alergiemi na potraviny, které byly dětem diagnostikovány v prvních třech letech života. Výsledky studie nyní vyšly v prestižním odborném magazínu PLOS One.

Z přibližně 66 tisíc dětí, na něž se vědci zaměřili, se jich 22 procent narodilo do domácností chovajících nějaké zvíře, a tím pádem byly jak před porodem, tak po něm vystaveny mikrobům a dalším potenciálním alergenům z těchto zvířat. Výzkumníci dospěli ke zjištění, že děti obývající společnou domácnost se psy trpí oproti průměru méně často alergiemi na vejce, mléko a ořechy. Ty, které žijí s kočkami, mají podle všeho vyšší toleranci vůči vejcím, pšenici a sóje. Zato chov „želv“ (obzvláště sladkovodní želvy jsou v Japonsku nesmírně oblíbené) se na dětech podle všeho vůbec nijak neprojevil. Zajímavé je, že se zdá, že děti vystavené křečkům jsou oproti průměru častěji alergické na ořechy.

Závěry nejisté

Co přesně to celé znamená, není tak úplně jasné. Jedno potenciálně důležité zjištění spočívá v tom, že k tomu, aby se sledované účinky projevily, muselo být dítě vystaveno zvířeti před porodem i po něm. Pouze jedno období nestačilo. Je možné, že zásadní roli hraje období kolem samotného porodu, neboť panuje přesvědčení, že právě v této době se u dítěte formuje střevní mikroflóra.

Ve studii se objevují zavádějící proměnné. Samotní výzkumníci popisují, že domácnosti chovající nějaké zvíře žijí častěji na venkově, kde se projevují další faktory stimulující imunitní systém. Marrs navíc poznamenává, že rodiny, v nichž někdo trpí alergií, si v prvé řadě vůbec žádné zvíře nepořídí. Efekt tedy ve výsledku mohou vysvětlovat spíše tato fakta než přítomnost zvířecích společníků.

Potvrzení či případné vyvrácení si vyžádá další výzkum. Okabeho příspěvek nicméně představuje zajímavý vklad do debaty, která stále probíhá kolem Strachanova duchovního dítěte.

© 2023 The Economist Newspaper Limited
All rights reserved. Publikováno na základě licence s The Economist, přeloženo týdeníkem Hrot.
Originální článek v angličtině najdete na www.economist.com