Vybrané články
z týdeníku The Economist

Maoisté od klávesnic

Proč mladí přepracovaní a počítačově gramotní Číňané hromadně podléhají marxistické rétorice.

Maoisté od klávesnic
ilustrace Vojtěch Velický

Rychle se rozvíjejícímu světu krátkých videí v Číně dlouhodobě vládnou přihlouplé vtípky a roztomilá zvířátka, případně kombinace obojího. Poslední dobou se však hitparádou šplhá vzhůru úplně jiný žánr: kritika kapitalismu. V prosinci zveřejnil uživatel jménem Zeng Shike video na Douyinu, vnitročínské variantě TikToku, v němž pranýřoval internetového magnáta Jacka Maa, že je sobecký kapitalista. „Tihle obři zadupávají malé obchodníky,“ hlásal amatérský klip, který sestával ze statického záběru města a namluveného komentáře. „Dříve šlo o to, přinést lidem nějakou službu a zpříjemnit jim život. Teď dělají jenom finanční problémy a škodí společnosti.“

Byznys Jacka Maa se před časem dostal pod vládní drobnohled. Třetího listopadu byla fintechová společnost Ant Group, kterou zakládal, přinucena zastavit největší globální primární úpis akcií, protože Čína zavedla nové regulace, které obrátily vzhůru nohama její byznys model. Krátce poté se Jack Ma stal hromosvodem nejrůznějších online protikapitalistických výlevů. (Sám Ma téměř na tři měsíce zmizel a vůbec se neobjevoval na veřejnosti, teprve 20. ledna se ukázal na osvětovém videu pro venkovské učitele.)

Povstali noví gardisté

V posledních týdnech se hněv čínské online komunity obrátil na další soukromé firmy a jejich šéfy. Jude Blanchette, jehož kniha „China’s New Red Guards“ (Nové čínské Rudé gardy) popisuje renesanci maoismu v Číně od 90. let minulého století, uvádí, že odpor vůči nestátním podnikům se na okrajích čínské společnosti projevoval už dávno. Vláda v Pekingu obvykle podporuje firmy, jako je Alibaba, a snaží se mírnit neomaoistická tvrzení, že Čína kapituluje před kapitalismem. Ale občas dopřeje maoistům víc svobody k ventilaci nespokojenosti. Zdá se, že k tomu dochází právě teď. Pekingské úřady se zaměřily na velké čínské technologické firmy a novou antimonopolní legislativou se snaží osekat jejich moc. „Zdá se, že využívají frustrace veřejnosti k podpoře této kampaně,“ říká Blanchette. (Jen před pár dny Ant Group souhlasila s požadavkem regulátora na restrukturalizaci.)

Weboví aktivisté se v poslední době obuli také do Pinduodua, slevové nákupní aplikace, která konkuruje Alibabě, jejíž dceřinou společností je Ant Group. Nejprve se 4. ledna objevila zpráva, že třiadvacetiletá zaměstnankyně Pinduodua zkolabovala cestou ze zaměstnání, kde pracovala přesčas. Později zemřela v nemocnici. Rozproudila se celonárodní debata o čínské kultuře práce přesčas. Někteří při ní upozorňovali na zásadnější problém. „V čínském rychlostí posedlém technologickém světě se se zákoníkem práce zachází jako s ubrusem nebo toaletním papírem. Nikdo ho nedodržuje,“ prohlašoval kdosi ve videu nazvaném Kapitalistické Pinduoduo. Nahrávka zaznamenala přes půl milionu přehrání. V jiném videu mladík v černé mikině s kapucí vyzýval zákazníky, aby přestali utrácet peníze v aplikaci dotyčné společnosti: „Kapitalisté nás jenom ždímají. Nepovažují nás za lidi.“

Ušetřen nezůstává ani Huawei, technologický gigant, který se jinak těší mimořádné přízni vlády v Pekingu. Kritici se zaměřili zejména na Annabel Yao, nejmladší dceru zakladatele firmy Žen Čeng-feje. Čtrnáctého ledna zveřejnila Yao sedmnáctiminutový dokument, v němž oznámila začátek své vytoužené kariéry v zábavním průmyslu. Setkala se s plošným pohrdáním. „Už jim nestačí ovládat náš materiální život. Kapitalisté chtějí ovládnout i náš kulturní život,“ hlásil nejoceňovanější komentář u jejího příspěvku na mikroblogovací platformě Weibo. Záplava krátkých videí zesměšňovala její tvrzení, že se ke svému postavení dopracovala vlastním úsilím.

Někteří autoři videí se nespokojí s pouhým výsměchem tomu či onomu boháči. Jeden příspěvek o tom, jak funguje kapitalismus, například vysvětluje, že producenti mléka raději přebytečné mléko vylijí, aby udrželi ceny vysoko, než by ho rozdali chudým lidem. Na jiném videu zase mladík v čepici s kšiltem obráceným dozadu chválí Maa za výrok z roku 1972, že by zavedení kapitalismu vydalo Čínu napospas globálním firmám a udělalo z ní polokolonii. „Vize tohoto velikána k nám promlouvá napříč věky,“ tvrdí mladík a ukazuje palce nahoru.

Většině videí chybí revoluční říz. Všemožné interpretace „Internacionály“ sice sbírají spoustu kliků, ale působí spíš jako kýčovitá nostalgie nebo legrační memy než jako skutečná výzva k lidovému povstání. Mladí lidé, které tato videa přitahují, se ani zdaleka nepodobají rudým gardistům z Maových časů, kteří se dopouštěli brutálního násilí na každém, koho ocejchovali jako „příznivce kapitalistické cesty“. Jejich odpor k byznysové elitě však působí věrohodně. Jako určité vodítko může sloužit příliv komentářů k videím na Bilibili, což je další populární čínská aplikace. Videa s tváří Jacka Maa donedávna doprovázela slova uznání či vtipné poznámky, když někteří diváci oceňovali jeho podnikatelské schopnosti a jiní ho ironicky žádali o peníze. V poslední době však obecný tón příspěvků dostal temnější nádech a převládají komentáře typu „Pryč s Jackem Maem“ a „Proletáři všech zemí, spojte se!“.

Mem nic nestojí

Ten hněv se dá snadno vysvětlit. V Číně se v posledních desetiletích dramaticky zvětšila nerovnost. Rozšíření sociálních médií umožnilo obyčejným lidem pochopit, že někteří jejich soudruzi až obscénně zbohatli. Poté, co mladá dcera zakladatele Huaweie zveřejnila svůj dokument, se autor jednoho krátkého videa pustil do analýzy jejího zázemí a upozornil diváky mimo jiné na cenu jejího luxusního domu.

Ruku v ruce s pocitem nespravedlnosti jde trpkost z přemrštěných pracovních nároků. Zaměstnanci technologických firem žehrají na kulturu „996“, tedy očekávání zaměstnavatele, že budou v práci od devíti od rána do devíti večer šest dní v týdnu. Pracovníci, kteří se stěhují za prací z venkova, jsou na tom ještě hůř, ať už skončí u pásu v nějaké fabrice, nebo se nechají zaměstnat donáškovou firmou. Ovšem přepracovaní mladí technici se začali označovat za „dagongren“ (ta-kung-žen), což je výraz tradičně používaný pro lidi vykonávající podřadné manuální práce. Jen Fej, sociolog z univerzity Čching-chua, popisuje vznik nové třídní identity pro lidi, kteří se snaží prorazit. Zahrnuje kancelářské i manuální profese.

Výpady proti kapitalismu v užším slova smyslu zapadají do oficiální rétoriky, která stále charakterizuje čínské hospodářství jako „socialistické“, přestože soukromé podnikání už generuje 80 procent zaměstnanosti ve městech a 60 procent HDP. Ale proč čínská vláda nechá vlastní technologické titány označovat za hamižné kapitalisty, když jsou zároveň vychvalováni jako vlajkové lodě čínských inovací?

Částečně se v tom projevuje ideologická dvojznačnost komunistické partaje. Na jedné straně bere velké soukromé firmy jako národní šampiony, ale zároveň považuje zachování Maovy nedotknutelnosti za nezbytnou podmínku setrvání u moci (destalinizace stála na počátku rozpadu Sovětského svazu, říkají straničtí historici). To dává jistý prostor lidem, kteří mávají maoistickou zástavou, i když to úplně nekoresponduje se smýšlením současného vedení komunistické strany. Cenzoři proto nechají antikapitalistické ohně chvíli jasně plápolat, než je zase přidusí.

© 2021 The Economist Newspaper Limited
All rights reserved. Publikováno na základě licence s The Economist, přeloženo týdeníkem Hrot.
Originální článek v angličtině najdete na www.economist.com.

Článek vyšel v tištěném vydání týdeníku Hrot.

Týdeník hrot

  • Co zbylo z čínských investic v Česku
  • Čeká nás návrat inflace?
Objednat nyní