Vybrané články
z týdeníku The Economist

Macron přecenil vlastní síly, ale měkký na Rusy rozhodně není

Dlouhá válka na Ukrajině otestuje odhodlání Evropy a schopnost poradit si s Rusy i bez Američanů

Macron přecenil vlastní síly, ale měkký na Rusy rozhodně není
Emmanuel Macron | Profimedia.cz

Srpen je ve Francii měsícem, kdy se diáře vyprazdňují rychleji než sklenice vychlazeného rosé v Saint-Tropez. Emmanuel Macron však nemá ve zvyku jen tak se povalovat na pláži, ani když je na dovolené. Hned první den po příjezdu do své oficiální rezidence u Středozemního moře volal francouzský prezident svému ukrajinskému protějšku Volodymyru Zelenskému. Jsou to téměř přesně tři roky, co Macron ve svém středomořském sídle uvítal Vladimira Putina. Ruský prezident za ním tehdy s pugétem v náručí vyběhl po schodech. Ke zděšení těch, kdo se už tehdy Putina štítili, bylo to setkání potvrzením, že Macronův přístup k Rusku se absolutně neslučuje s názorem většiny Evropy.

Vzpomínka na tyto námluvy ovlivňuje vnímání Macronova postoje k brutální ruské válce na Ukrajině. Pokud Německo podcenilo geopolitické riziko hluboké závislosti na ruském plynu, Francie se až do samotného začátku války mylně domnívala, že dokáže Putina přesvědčit, aby se choval slušně. Žádný jiný západní vůdce nemluvil s Putinem tak často jako Macron (letos už devatenáctkrát). Žádný jiný západní vůdce nevyzýval před válkou k vytvoření „nové bezpečnostní architektury“, která by zahrnovala i Rusko, a nikdo jiný neapeloval na spojence, že nesmějí Rusko „potupit“. A s tím, jak se válka protahuje a na Evropu čím dál silněji doléhá energetická nouze, není žádný jiný západní vůdce svými přáteli více podezírán z toho, že chce Ukrajinu přinutit, aby usilovala o mír.

Obviňování frankofobního britského tisku, že Macron usiluje o appeasement mnichovského střihu, je nespravedlivé a přehnané. Macronovo počínání však vyvolalo kritiku i z podstatně soudnějších zdrojů – z Estonska a samotné Ukrajiny –, nad nimiž nelze jen tak mávnout rukou. Macronovo volání po nepotupení Ruska obzvlášť popudilo ukrajinského ministra zahraničí Dmytra Kulebu. Přinejmenším část ukrajinské reprezentace má navíc značné pochybnosti o francouzských úmyslech a zdráhá se přisoudit Francii a Německu větší úlohu při budoucích mírových jednáních. Tyto dvě země koneckonců sehrály klíčovou roli při podpisu nepovedených minských dohod z let 2014 a 2015.

Vydání

Celý článek je dostupný předplatitelům týdeníku Hrot.

Staňte se jedním z nich, nebo článek odemkněte zakoupením celého vydání.

od 184 Kč za měsíc

Předplatit

Máte předplatné?

Přihlásit