Vybrané článkyz týdeníku The Economist
Plutonium, mikroplasty, hnojiva, popílek z fosilních paliv. Lidstvo nevratně proměnilo Zemi a vstupuje do nové epochy
Vliv lidí na globální zemský ekosystém je už tak velký, že si zaslouží vlastní geologickou epochu, zjistili vědci
Na dějiny vědy je možné nahlížet jako na opakované vyvracení přesvědčení, že na lidstvu je něco výjimečného. Z pohledu vědy je Homo sapiens podivně holý druh lidoopů, jenž vznikl před 200 tisíci lety – z pohledu 4,5miliardové historie Země před mrknutím oka.
Posledních pár desítek let ale část vědců tvrdí, že si lidé možná přece jen zaslouží zvláštní uznání. Nizozemský meteorolog a chemik Paul Crutzen přišel v roce 2000 s tím, že lidé měli na Zemi zcela zásadní vliv a jejich působení bude v geologických záznamech patrné po miliony let. Z tohoto důvodu je podle něj namístě nechat spadnout oponu holocénu – aktuální geologické éry trvající zhruba posledních dvanáct tisíc let – a odstartovat novou etapu: antropocén.
Zpožděná doba ledová
Jeho myšlenka se rychle uchytila. V roce 2016 hlasovala Pracovní skupina věnovaná antropocénu (AWG), spadající pod Mezinárodní unii geologických věd (IUGS), pro přijetí tohoto principu. Dne 11. července navrhla konkrétní geologický rys datovaný do padesátých let 20. století, jenž by mohl označovat počátek antropocénu. Komise doporučila, aby se této cti dostalo usazeninám nacházejícím se na dně Crawford Lake, zaplavené prolákliny 32 kilometrů na jihozápad od Toronta.
Počátek holocénu označilo přirozené oteplování klimatu a ústup světových ledovců. Idea antropocénu hovoří o tom, že lidská aktivita ovlivnila planetu ve stejně rozsáhlé míře. Lidé se během posledních 250 let postarali o téměř zdvojnásobení koncentrace oxidu uhličitého v atmosféře – maxima za poslední zhruba tři miliony let. Geologové tuto špičku, která dost možná zpozdí počátek příští doby ledové o desítky tisíc let, uvidí zcela jasně zhruba za sto tisíc let, pokud tedy budou ještě nějací existovat.
Klimatická změna není jediným rysem. Mikroplasty v oceánech a řekách vytvářejí vrstvy syntetických usazenin do té doby v přírodě zcela neznámých. Dusíkatá hnojiva změnila rovnováhu chemických izotopů v rašeliništích. Svět se nachází uprostřed masového vymírání druhů. Lodní a letecká doprava roznesly většinu zbývající flóry a fauny daleko od míst, kde se vyvinuly. Vymírání i redistribuce budou patrné ve chvíli, kdy se to, co je dnes živé, připojí k fosilním záznamům minulosti.
Pravidla IUGS stanoví, že geologický přechod mezi érami nesmí označovat jen jedna konkrétní událost, ale specifická změna specifického geologického prvku. (Například ediakara začíná před 635 miliony lety viditelnou změnou v pásu odhalených skal v jižní Austrálii.) Oznámení AWG signalizuje konec roky trvajícího hledání vhodných známek antropocénu. Než se vědci rozhodli pro Crawford Lake, prozkoumali různá místa od ústí řek v San Francisku po usazeniny pod hlavním vídeňským náměstím.
Kanadské jezero je výhodné hned z několika důvodů. Každé léto, když se hladina oteplí, se na povrchu vysrážejí krystalky uhličitanu vápenatého a začnou klesat ke dnu. Tam mezi usazeninami vytvoří pravidelné bílé pásy podobné letokruhům v kmenech stromů. Usazeniny se nacházejí dostatečně hluboko, aby je nijak neohrožoval vítr a vlny na hladině. Obsahují proto časově uspořádané záznamy o všem od koncentrace CO2 po částice plutonia z prvních výbuchů jaderných zbraní, k nimž došlo v roce 1945.
AWG navrhla, že by jako „primární marker“ počátku antropocénu mohla posloužit později patrná zvýšená hladina výskytu plutonia, prvku, jenž byl před atomovým věkem enormně vzácný. Ne všichni s tím souhlasí, neboť plutonium je nestabilní. Izopoty, na něž AWG pomýšlí, mají poločas rozpadu 6500 až 25 tisíc let, což znamená, že během 200 tisíc let v podstatě veškeré plutonium zmizí. Jejich názorové protějšky navrhují jako lepší alternativu popílek vznikající při spalování fosilních paliv. Stejně jako plutonium je to něco, co planeta dříve neznala.
A pokud se s ním nic neudělá, bude se na rozdíl od plutonia držet na skalách po miliony let.
© 2023 The Economist Newspaper Limited
All rights reserved. Publikováno na základě licence s The Economist, přeloženo týdeníkem Hrot.
Originální článek v angličtině najdete na www.economist.com.
