Vybrané články
z týdeníku The Economist

Libanonská Hirošima

Nebezpečné zacházení s chemikálií používanou jako hnojivo i v bombách stálo už život tisíce lidé po celém světě.

Libanonská Hirošima
Výbuch v bejrútském přístavu | Profimedia.cz

Výbuch, který minulé úterý srovnal se zemí bejrútský přístav, zabil nejméně 158 lidí a zranil tisíce dalších. Libanonská nejvyšší obranná rada, v jejímž čele stojí prezident a premiér, vyhlásila město za „oblast katastrofy“. Země, která se už předtím potýkala s finanční krizí, stojí rázem tváří v tvář krizi humanitární. Co výbuch způsobilo, není dosud známo, ale o nesmírnou sílu výbuchu se každopádně postaralo přes 2700 tun dusičnanu amonného, který libanonské úřady skladovaly v jedné z přístavních hal. Dějiny ukazují, že katastrofy spojené s chemickými látkami, jsou tragicky běžné. A mělo by se jim dát předejít.

Dusičnan amonný se od 40. let minulého století běžně používal jako hnojivo v zemědělství. Obvykle mívá podobu granulí, které se dají levně vyrobit a za normálních okolností jsou velmi stabilní. Při dostatečně vysoké teplotě však může vybuchnout. To z něj dělá užitečnou součást průmyslových trhavin používaných v důlním průmyslu a také mezi teroristy oblíbený materiál na výrobu bomb.

K jednomu z nejničivějších výbuchů dusičnanu amonného došlo v roce 1947 v Texas City. Na palubě lodi převážející 2300 tun hnojiva vypukl požár a exploze zabila přinejmenším 500 lidí a zvedla čtyřiapůlmetrovou přílivovou vlnu. Výbuch odmrštil lodní kotvu, která vážila 1,5 tuny, přes dva půl kilometru daleko. Po incidentu došlo ke zpřísnění pravidel pro výrobu a přepravu chemických látek, zejména pak k zavedení bezpečnějších nádrží na dusičnan amonný.

To však nezabránilo dalším katastrofám (viz graf). V roce 2004 vybuchl nákladní vlak s dusičnanem amonným v Íránu – při explozi zahynulo 300 lidí a z povrchu země zmizela celá jedna vesnice. A v roce 2015 zahynulo 173 lidí, převážně hasičů, v Tchien-ťinu na severovýchodě Číny, když v tamním přístavu vybuchlo několik uskladněných chemických látek včetně dusičnanu amonného. Po výbuchu došlo ve městě k demonstracím, přičemž lidé vyčítali úřadům, že tajily příčiny výbuchu a kryly viníky.

 

Nejnovější výbuch v Bejrútu patrně způsobil náklad dusičnanu amonného, který byl z lodi vyložen už v roce 2014 a od té doby skladován. Na videozáznamu z přístavu je vidět požár v přístavu, po němž následuje detonace. Starosta města údajně zkázu přirovnal k vybombardování Hirošimy. To, co se odehrálo v Libanonu, je sice obrovská tragédie, ale do ničivosti jaderného výbuchu to má daleko. Hirošimská bomba měla sílu ekvivalentu 15 tisíc tun TNT, exploze v Bejrútu dosáhla podle experta na kontrolu zbraní Jeffreyho Lewise nanejvýš několika set tun. K nejničivějšímu nenukleárnímu, člověkem způsobenému výbuchu došlo za první světové války v kanadském přístavu Halifax, když při výbuchu lodi převážející výbušniny zahynulo téměř dva tisíce lidí.

Nepočítáme-li však války, může se s bejrútským výbuchem rovnat jen máloco. Byl tak silný, že jej slyšeli lidé na Kypru, dobrých 240 kilometrů daleko. Mnoha Kypřanům to připomnělo explozi v tamním muničním skladu v roce 2011, který zabil třináct lidí a poškodil nedalekou elektrárnu, což na ostrově způsobilo rozsáhlé výpadky elektřiny. Několik kyperských ministrů následně odstoupilo z funkcí a rozsáhlé vyšetřování odhalilo zásadní selhání úřadů. Libanonci budou jistě klást stejné otázky jako tenkrát Kypřané – budou chtít vědět, kdo nese vinu a čí neschopnost tragédii způsobila. Zatím hlavně sčítají škody.

© 2020 The Economist Newspaper Limited
All rights reserved. Publikováno na základě licence s The Economist, přeloženo týdeníkem Hrot.
Originální článek v angličtině najdete na www.economist.com.

Týdeník hrot

  • Kožený z kola ven?
  • Mafie, pytláci a nosorožci
Objednat nyní