Levičáci budí Franca
Lži, cenzura, řeč o znárodňování: ultralevicové křídlo vlády premiéra Sáncheze získává v Madridu na vlivu.
Mimo Španělsko o něm mnoho lidí neví, ale doma je José Juan Padilla větší autoritou než tenisový šampion Rafael Nadal a celý Real Madrid dohromady. Je hrdinou iberské speciality, corridy. Před devíti lety mu býk probodl lebku, zlomil čelist, vypíchl oko a zbavil jej poloviny sluchu i schopnosti ovládat mimiku v polovině obličeje.
O pět měsíců později stál Padilla v aréně znovu a bojoval s páskou přes oko, což je asi jako hrát hokej jednou rukou (s tím rozdílem, že kvůli špatné přihrávce na ledě obvykle nezemřete). Když před půldruhým rokem v pětačtyřiceti s kariérou končil, odnesli jej po posledním zápase z arény nikoliv nadšení fanoušci, nýbrž jeho kolegové.
Pro zhruba polovinu španělské populace, z níž ročně vzejde plus minus 10 milionů návštěvníků býčích zápasů, je Padilla kulturní legendou. Pro druhou polovinu představuje anachronismus, nepochopitelného hrdinu nepochopitelné a kruté konzervativní zábavy. Dělící čára mezi oběma skupinami vede přesně tam, kde před více než osmdesáti lety skončila tamní občanská válka, krvavá předehra dosud nejničivějšího mezinárodního konfliktu lidských dějin.
Celý článek je dostupný předplatitelům týdeníku Hrot.
Staňte se jedním z nich, nebo článek odemkněte zakoupením celého vydání.
