Lev Tolstoj: Člověk je jako zlomek

V Rusku aby se čert vyznal. Minulý týden řešili Rusové tradiční nerovný souboj moci s opozicí, tentokrát obsazený Vladimirem Putinem a Alexejem Navalným. Jak žít v zemi ovládané zlým mrazem, strašnějšími vzdálenostmi a bezskrupulózní věrchuškou a nezbláznit se? Rubrika Tardis se ptala muže, jenž se v Rusku vyznal jako málokdo jiný, Lva Nikolajeviče Tolstého.

Lev Tolstoj: Člověk je jako zlomek
Profimedia.cz

Pozn. red. Experimentální rubrika Tardis využívá slavného stroje času britského (mimozemského) cestovatele Doctora Who. Jeho prostřednictvím necháváme promluvit muže a ženy z minulosti, kteří mají co říct k přítomnosti.

Ruský prezident Putin se minulý týden pohádal se svým čerstvým americkým protějškem Joem Bidenem. Kdo měl pravdu?

Je horší vlk, který pláče, než sežere beránka, nebo ten, který nepláče?

Ať ta odpověď znamená cokoli, Vladimir Putin má po 20 letech vlády pořád pohodlnou většinovou podporu obyvatelstva. Je to důkaz, že dělá věci správně?

Co je špatné, nepřestane být špatné jen proto, že se na tom podílí hodně lidí.

Ale ten palác na břehu Černého moře, který si Putin nechal postavit -když si odmyslíte způsob, jímž vznikl, není přece jen svým způsobem krásný?

Je pozoruhodné, jak dokonalá je ta iluze, že krása rovná se dobro. Nic není skvělé, pokud tomu schází jednoduchost, dobro a pravda.

Mají tedy političtí aktivisté šanci změnit běh světa, ať už v Rusku, či jinde?

Všichni přemýšlejí nad tím, jak změnit svět, ale nikdo nepřemýšlí nad tím, jak změnit sám sebe.

Ale copak napravovat křivdy není vznešený cíl?

Schopnost posoudit, co je křivda a co ne, co je dobré a co špatné, je lidem upřena. Lidé se odjakživa mýlí a mýlit se i nadále budou a v ničem to neplatí víc než v soudech o tom, co je dobré a co špatné.

Jak se tedy lze v něčem vůbec vyznat?

Jediná dokonalá vědomost, již je člověk schopen pojmout, je, že život nemá žádný smysl.

Proč tedy žijeme, když je tomu tak?

Úkolem každého člověka na Zemi je stávat se lepším člověkem.

Jak to má takový člověk dokázat, nemá-li to smysl?

Změny v našem životě musejí vycházet z nemožnosti žít jinak, než jak nám velí naše svědomí, nikoli z našeho vědomého rozhodnutí vyzkoušet si jiný způsob života.

Neodporujete si trochu?

Možná… Můj hlavní hřích je pochybování. Pochybuji o všem a prakticky pořád. A když se hrabete lidskou duší, často vyhrabete něco, co by lépe zůstalo nepovšimnuto.

Podle čeho soudíte lidi vy sám?

Myslím, že každý člověk je jako zlomek. Čitatel je, co člověk skutečně je, a jmenovatel je to, co si o sobě myslí, že je. Čím větší jmenovatel, tím menší hodnota.

Kdybyste měl dát dnešním lidem jedinou radu, jaká by to byla?

Kdybych měl poskytnout mužům tohoto století jedinou radu, o které bych si myslel, že jim bude nejužitečnější, řekl bych to jednoduše: „Ve jménu Božím, na chvíli se zastavte, přerušte, co děláte, a podívejte se kolem sebe.“

Co by se jim poté mělo stát?

Lidé svobodné mysli by měli být ochotni používat ji k porozumění věcem, které jsou v rozporu s jejich vlastními zvyky, výsadami a přesvědčeními. Takový stav mysli není častý, ale je nezbytný.

Co je na Zemi nejmocnější?

Nejmocnějšími válečníky jsou trpělivost a čas.

Proslul jste jako zbožný muž. Věříte také vědě?

Lidská věda vše rozčlení na kousky, aby tomu porozuměla. Zabíjí všechno, aby to mohla prozkoumat. Pokud přijmeme myšlenku, že náš život může být zcela ovládán rozumem, pak je veškerá možnost života rovnou zničena.

Platí to podle vás i o humanitních vědách, třeba o historii?

Historikové jsou jako hluší lidé, kteří odpovídají na otázky, jež jim nikdo nepoložil.

To nezní zrovna uctivě…

Uctivost byla vymyšlena, aby zakryla prázdné místo, kde má být láska.

Týdeník hrot

  • Bankrotáři: paralely příběhů Bárty a Mičky
  • Zabal to, Warrene! „Věštec z Omahy“ by měl odstoupit
Objednat nyní