Lesk a bída auditů
Česko sice nemá skandál typu Wirecard, ale kauzy OKD, Vítkovice či EMTC ukazují, že by auditoři měli být přísnější a odvážnější.
K čemu jsou ty audity dobré? Podobné otázky se znovu vyrojily poté, co společnost Ernst & Young „přehlédla“ účetní machinace v německé fintechové firmě Wirecard v řádu miliard eur. Není to problém jedné auditorské firmy, neslavná přehlédnutí mají na svém kontě i konkurenti – KPMG, Deloitte, PwC, ale í firmy mimo velkou čtyřku.
Audit slouží jako razítko, že finanční výsledky kontrolovaného podniku jsou v pořádku. Primárně je určen pro firemní vlastníky a akcionáře, ale může být cenný i pro obchodní partnery, bankéře, právníky či nastupující zaměstnance. Ti všichni si logicky přejí, aby z auditu vyčetli pravdivé, možná až prorocké informace.
Týdeník Hrot se zaměřil na to, zda velké i menší auditorské firmy dokázaly předpovědět bankroty velkých a známých českých společností či zda před ním ve své zprávě varovaly. Výsledek? Narazit lze na upozornění typu „firma byla ve ztrátě a má záporný vlastní kapitál“, avšak kladný audit často získaly i podniky, které o pár týdnů či měsíců později skončily v insolvenčním řízení.
Celý článek je dostupný předplatitelům týdeníku Hrot.
Staňte se jedním z nich, nebo článek odemkněte zakoupením celého vydání.
