Lesk a bída auditů

Česko sice nemá skandál typu Wirecard, ale kauzy OKD, Vítkovice či EMTC ukazují, že by auditoři měli být přísnější a odvážnější.

Lesk a bída auditů
ilustrace Vojtěch Velický

K čemu jsou ty audity dobré? Podobné otázky se znovu vyrojily poté, co společnost Ernst & Young „přehlédla“ účetní machinace v německé fintechové firmě Wirecard v řádu miliard eur. Není to problém jedné auditorské firmy, neslavná přehlédnutí mají na svém kontě i konkurenti – KPMG, Deloitte, PwC, ale í firmy mimo velkou čtyřku.

Audit slouží jako razítko, že finanční výsledky kontrolovaného podniku jsou v pořádku. Primárně je určen pro firemní vlastníky a akcionáře, ale může být cenný i pro obchodní partnery, bankéře, právníky či nastupující zaměstnance. Ti všichni si logicky přejí, aby z auditu vyčetli pravdivé, možná až prorocké informace.

Týdeník Hrot se zaměřil na to, zda velké i menší auditorské firmy dokázaly předpovědět bankroty velkých a známých českých společností či zda před ním ve své zprávě varovaly. Výsledek? Narazit lze na upozornění typu „firma byla ve ztrátě a má záporný vlastní kapitál“, avšak kladný audit často získaly i podniky, které o pár týdnů či měsíců později skončily v insolvenčním řízení. 

Jen opatrné výtky

Tak třeba společnost KPMG vydala na konci února 2016 kladné vyjádření k finančním výsledkům společnosti OKD; o pouhé dva měsíce později představenstvo poslalo OKD do insolvenčního řízení kvůli rostoucímu zadlužení a miliardovým ztrátám. KPMG opatrně dodalo, že „aniž by vyjadřovalo výrok s výhradou“, tak musí upozornit na záporný vlastní kapitál a nezbytnou finanční pomoc ze strany vlastníka, věřitelů nebo státu.

Podobné varování vyslovili auditoři z KPMG již o rok a dva roky dříve. V předcházejících letech však auditoři – aspoň ve veřejné zprávě – nevarovali před nadměrnou výplatou dividend a zadlužováním OKD, za kterým stál mateřský holding NWR a jeho hlavní akcionáři Zdeněk Bakala a Peter Kadas. Jejich krkavčí přístup k těžebnímu podniku ve výsledku odnesou daňoví poplatníci. Ztrátová těžba uhlí na Karvinsku do dvou let skončí a náklady na zahlazení následků důlní činnosti zaplatí stát.

 

Také v dalším velkém bankrotu v Moravskoslezském regionu se auditoři moc nepředvedli. Inženýrská společnost Vítkovice Power Engineering (VPE), která stála za stavbou elektrárny Adularya v Turecku, získala na počátku března 2016 kladné vyjádření od auditorů z firmy BDO. O pouhý měsíc později již první z věřitelů navrhl zahájení insolvenčního řízení. VPE následně skončilo v likvidaci; ukázalo se totiž, že má málo zakázek i majetku a k tomu spoustu závazků.

Naopak na jaře roku 2017 auditoři z BDO přitvrdili a varovali před hrozícím krachem největší firmy z holdingu Vítkovice. Upozornili na vysokou ztrátu podniku Vítkovice Heavy Machinery (VHM) i vzájemné provázání vítkovických firem. „Tyto události a podmínky ukazují na existenci významné nejistoty, která může zásadním způsobem zpochybnit schopnost účetní jednotky nepřetržitě trvat,“ uvádí se v auditu. Byla to trefa do černého, o necelý rok později VHM skončilo v insolvenčním řízení a prošlo restrukturalizací. Letos krachuje podruhé.

Faktor rychlosti

Cílem auditu je získat přiměřenou jistotu, že účetní závěrka firmy neobsahuje významnou nesprávnost způsobenou podvodem nebo chybou. Ověřuje též předpoklad nepřetržitého trvání firmy, tedy její životaschopnost v příštích měsících a letech. Tato služba něco stojí; v případě větších firem a organizací dosahují náklady na audit 50 tisíc až 300 tisíc korun ročně.

Jak přiznává partner společnosti PricewaterhouseCoopers ČR Petr Kříž, auditoři jsou limitováni časem. „Pochopitelně není možné ověřit každou jednotlivou transakci, protože pak by výsledek auditu byl sice téměř vždy přesný, ale v době dokončení auditu by už taková informace nikoho nezajímala. Auditoři tedy zaměřují svou pozornost především na rizikové, velké, neobvyklé či komplexní transakce, kde hrozí větší riziko úmyslného nebo neúmyslného zkreslení,“ zmiňuje Kříž.

Skupina PwC si zaslouží bod za informační otevřenost; ostatní auditorské společnosti z velké čtyřky na zaslané dotazy neodpověděly. Jedná se totiž o citlivé téma, které jim pravidla mateřské skupiny neumožňují komentovat. 

David Krch, partner právní kanceláře Havel & Partners se zaměřením na daně, upozorňuje na úzkou specializaci auditu. „Auditor ověřuje, jestli účetní závěrka posuzované firmy ke dni uzavření účetních knih podává věrný a poctivý obraz v souladu s účetními předpisy a neobsahuje významné nesprávnosti. Jiný přístup k datům z účetní závěrky by měl mít například zpracovatel tržní studie daného odvětví nebo zájemce o kapitálový vstup do společnosti,“ říká Krch.

Držitelé dluhopisů, plačte!

Výrok auditora je téměř vždy kladný, výrok s výhradou nebo záporný výrok jsou poměrně vzácné. Vyslovila jej třeba menší auditorská firma VGD – Audit, která v srpnu loňského roku odmítla schválit účetní závěrku společnosti EMTC – Czech. „Účetní závěrka nepodává věrný a poctivý obraz aktiv a pasiv společnosti k 31. prosinci 2018,“ uvedli auditoři. Jenže stalo se tak až poté, co firma EMTC – Czech přestala splácet závazky z emitovaných dluhopisů. 

O rok dříve ještě firma kladný výrok získala, i když už tehdy auditor Tomáš Vondrák upozorňoval na dlouhodobě ztrátové hospodaření, vysoké zadlužení, záporný vlastní kapitál a nedokončené projekty, což fakticky znamenalo nulové tržby z hlavního oboru činnosti. Finanční výsledky za rok 2017 byly navíc ověřeny až v prosinci následujícího roku a teprve v lednu 2019 se objevily ve Sbírce listin Obchodního rejstříku. Investoři do dluhopisů se tudíž nemohli o problémech skupiny EMTC dozvědět včas a dál nakupovali její „prašivé“ dluhopisy.

Pro připomenutí: firemní skupina EMTC podnikatele Tomáše Bárty o sobě tvrdila, že chce prorazit na trhu vzdělávacích her pro předškolní děti. Důvěřivým investorům – v seznamu stovek přihlášených věřitelů můžeme narazit i na vysokoškolské profesory, vědce, lékaře a právníky – prodala během let 2017 a 2018 dluhopisy v objemu 466 milionů korun. Jenže loni v prosinci skončila EMTC – Czech a následně její dceřiné firmy v insolvenčním řízení. Insolvenční správce Jaroslav Brož před měsícem upozornil, že EMTC připomíná podvodné Ponziho schéma, kdy se starší závazky hradí z nově přijatých peněz.

Další známý emitent prašivých dluhopisů Zoot prošel ještě v dubnu 2018 auditem u společnosti Deloitte. Ta sice upozornila na dlouhodobě ztrátové hospodaření, ale dodala k tomu, že problém byl vyřešen navýšením základního kapitálu ze strany vlastníků. Nebylo to moc platné, protože hned v lednu 2019 požádalo vedení firmy Zoot o insolvenční řízení kvůli předlužení. Prodělají na něm hlavně držitelé dluhopisů, kteří z investovaných 220 milionů korun dostanou nazpět jen jednu desetinu.

Budeme přísnější

Partner PwC ČR Petr Kříž přesto trvá na svém přesvědčení, že naprostá většina auditorských zpráv je zpracována kvalitně a poctivě. „Co uživatelé auditorských zpráv a účetních závěrek nevidí, je stav účetních závěrek před auditem a množství účetních úprav, které je v některých případech rozsáhlé,“ zdůrazňuje Kříž. Když dojde k selhání, dotyčné kauzy jsou zpětně analyzovány a auditorské firmy i dohledové orgány přijímají nápravná opatření.

Od letošního roku navíc vstoupily v platnost nové auditorské standardy, které vyžadují od auditorů podrobnější posouzení rizik a zvýšenou míru skeptického přístupu, například v oblasti účetních odhadů. Petr Kříž od nich očekává další kvalitativní posun. Zda se optimistická očekávání naplní, to poznáme během několika příštích let.

Článek vyšel v tištěném vydání týdeníku Hrot. Předplatit si ho můžete ZDE.

 

Týdeník hrot

  • Jak Babiš bohatne na koronaviru
  • Život po Pentě
Objednat nyní