Lepší pozdě než nikdy. Oběti železné opony si zaslouží, aby byli viníci potrestáni

Je jedním z největších polistopadových selhání české justice, že za zabíjení a mrzačení na železné oponě ještě nebyl odsouzen žádný z někdejších představitelů komunistického režimu

Lepší pozdě než nikdy. Oběti železné opony si zaslouží, aby byli viníci potrestáni
Někdejší generální tajemník ÚV KSČ Miloš Jakeš při oslavách 1. máje v roce 2014 | foto Profimedia.cz

Trvalo to více než 33 let, ale lepší pozdě než nikdy. Obvodní soud pro Prahu 1 začal projednávat případnou odpovědnost někdejšího komunistického ministra vnitra z osmdesátých let Vratislava Vajnara za smrt a zranění několika osob, které se pokusily dostat přes železnou oponu do svobodného světa.  

U soudu mělo původně stát více někdejších komunistických pohlavárů, ale než se polistopadový justiční systém rozhoupal, někteří z nich zemřeli nebo je jejich zdravotní stav už nakolik vážný, že jejich stíhání muselo být ukončeno. To se týká například bývalého generálního tajemníka KSČ Miloše Jakeše nebo expremiéra Lubomíra Štrougala.

Je to jedno z největších polistopadových selhání české justice, že za zabíjení a mrzačení na železné oponě ještě nebyl odsouzen žádný z někdejších vysokých představitelů komunistického režimu, kteří k takovým činům nutili příslušníky Pohraniční stráže. Právě oni připravovali a schvalovali potřebné zákony, nařízení a rozkazy, nad zabíjením na železné oponě drželi ochrannou ruku.

Přitom Němci ukázali, že to jde. Trvalo jim to pouhých sedm let. Tamní soudy potrestaly za zabíjení lidí na hranicích mezi východním a západním Německem – především u Berlínské zdi – celkem 151 činitelů včetně posledního komunistického šéfa Egona Krenze. Dostal 6,5 roku, přičemž vězení mohl opustit po čtyřech letech a šesti měsících.

Mrtví a zranění na železné oponě si zaslouží, aby byli viníci potrestáni. I když to bude se zpožděním několika desítek let.