Lepší být generálem před bitvou

Cukr času je úžasná věc. Špatné vzpomínky díky němu vyblednou, a pokud nezažijeme něco opravdu hrůzostrašného, převáží v paměti nejpozději za pár let to dobré nebo alespoň lepší. Jinak by nejspíš mnoho z nás doživotně paralyzovalo prožité trauma.

Nezbývá než doufat, že to stejně zafunguje i po letošních prezidentských volbách. Jestliže jsme si nedávno posteskli, že celá předehra prvního kola byla dost nudná, úderem oznámení výsledků (a zjištění své porážky) to Andrej Babiš „odšpuntoval“. Když musejí učitelé ve škole uklidňovat vyděšené děti a vysvětlovat, že ne, válka fakt nebude, to jenom pan Babiš lže a straší, něco je hodně špatně. Nakonec abychom byli rádi, když polovina národa nebude trpět PTSD. O účincích „blilboardů“ a o tom, jak volby přežít (ať už dopadnou jakkoli) a se sousedy či příbuznými jiného politického smýšlení se nepozabíjet, mluví v rozhovoru psycholožka Martina Klicperová.

Při pohledu na to, co všechno jsou teď Babiš a spol. ochotni vytáhnout, aby ho dotlačili na Hrad, člověka každopádně napadá, jestli by tihle napomahači neměli dostat možnost přestřihnout si pásku vlastního, desátého kruhu pekla.

Prezidentskou kampaň v aktuál­ním Hrotu rozebíráme z několika stran. Téma jsme věnovali fenoménu dezinformací, nepravd, „fejků“, starých dobrých kachen nebo ještě starších lží. „Dezinfoscéna se napne proti každému, kdo začne ohrožovat jejího kandidáta, kterým se nyní zdá být Andrej Babiš,“ říká Vít Kučík, mluvčí občanského hnutí Čeští elfové, které monitoruje šíření dezinformací v Česku. Způsob, jakým naprosté nesmysly kolují ve společnosti, je fascinující a děsivý zároveň. Jediný řetězový mail sdílejí desítky tisíc pozorných, angažovaných čtenářů. A moskevští trollo­vé, protože ti většinou stojí u zdroje takových blábolů, jich chrlí spousty, momentálně už s pomocí sofistikované umělé inteligence. Nasypat, protřepat, vydat a už to jede.

Úplně jiný pohled na volby ­nabízí naše analýza toho, kde mohou Petr Pavel či Andrej Babiš sehnat vítězné hlasy. Překvapivě velkou roli při honbě za „zlatým hlasem“ podle našich výpočtů nejspíš sehrají Praha a Brno, kde po prvním kole zůstaly „kádrové rezervy“ ve voličské účasti.

Prezidentská kampaň, ­respektive „padlá“ prezidentská kandidátka ­Danuše Nerudová, nás přivedla na myšlenku podívat se důkladněji na to, jak je to v Česku s gender pay gapem a znevýhodněním žen obecně. Výsledky, jak to tak v realitě na rozdíl od kampaně bývá, nejsou úplně jednoznačné, i když „mezeru“ potvrzují. Zajímavější je ovšem následný rozklad jejích příčin, protože ty už vůbec nejsou tak přímočaré, jak často slýcháme. Přečtěte si to, minimálně získáte argumenty do příští debaty na toto téma.

Pod náporem voleb samozřejmě neignorujeme další dění, takže si v aktuálním čísle můžete počíst třeba o vymírání Číňanů, absenci vtipu v reklamě, potížích syna amerického prezidenta Bidena, byznysu s meno­pauzou nebo o soumraku neutrality v Evropě. Nakonec se ale zase vracíme k volbě prezidenta, když v historickém exkurzu rozporujeme další pomýlený bonmot Miloše Zemana o vojácích v čele pochybných států.

Čtěte to, někdy je lepší být generálem před bitvou.