Vybrané články
z týdeníku The Economist

Lekce z Fukušimy

Jaderná energetika je zbraň pro boj s klimatickou změnou. Musí se správně regulovat, ne zavrhnout.

Lekce z Fukušimy
ilustrace Vojtěch Velický

Je to deset let, co tsunami zpustošila severní část tichomořského pobřeží nejlidnatějšího japonského ostrova Honšú. Mohutná vlna a podmořské zemětřesení, které ji vyvolalo, byly nejsilnější, jaké kdy v oblasti zaznamenali. Vodní příval zabil téměř 20 tisíc lidí, zničil přes sto tisíc domů, obrátil naruby životy desítek milionů lidí. Přímé ekonomické škody se odhadují na více než 200 miliard dolarů; větší živelní pohromu svět nezažil. Mnoho lidí na celé planetě si však tuto událost spojuje s jednou jedinou věcí – s havárií jaderné elektrárny Fukušima Daiči.

Zemětřesení odřízlo elektrárnu od vnějších zdrojů elektřiny. Tsunami smetla protizáplavové hráze kolem elektrárny a voda zaplavila podzemní bunkry se záložními generátory – bylo to předvídatelné riziko, které laxní japonští regulátoři jaksi nepředvídali. Při výpadku chlazení se jaderné palivo v reaktorech začalo tavit, došlo k požáru, výbuchům a úniku znepokojivého množství radiace a pekelná radioaktivní louže začala prosakovat do betonových základů elektrárny.

Svět s hrůzou sledoval, co se bude dít. V Šanghaji a San Francisku mizely z regálů jódové tablety a sůl s jódem, jak se lidé sháněli po prevenci, kterou nepotřebovali. V Německu kancléřka Angela Merkelová, která dlouhé roky podporovala byznysové lídry proti mocné protijaderné lobby, nařídila uzavření jaderných elektráren. Čína pozastavila veškerou výstavbu nových jaderných reaktorů. Rázem se přestalo mluvit o „jaderné renesanci“ jakožto nástroji boje s klimatickou změnou.

Byla to chybná, ač pochopitelná reakce. Jaderná energie má jisté nevýhody. Jaderné elektrárny jsou obrovské, jejich výstavba trvá dlouho, a navíc jsou velmi drahé, nemluvě o tom, že drahá je i elektřina, kterou vyrábějí. S jejich provozem souvisí velmi malé, ale o to katastrofi čtější riziko havárie, které vyžaduje vysokou míru dohledu a ten, jak názorně ilustroval právě japonský případ, nepříjemně často selhává. Jaderné elektrárny také produkují toxický odpad s extrémně dlouhým poločasem rozpadu. A s jaderným materiálem se rovněž spojuje šíření atomových zbraní. Většina států mimo Evropu, které používají jadernou energii, se někdy v minulosti přinejmenším pokusila vyrobit bombu. To všechno přispívá k tomu, že lidé po celém světě pohlížejí na tuto technologii s větším či menším znepokojením.

Na druhé straně však nesmíme zapomínat na dvě věci. Zaprvé, dobře spravovaný jaderný reaktor je bezpečný. Se strašlivou výjimkou sovětského Černobylu se všechny ostatní jaderné havárie obešly bez větších obětí na životech. Téměř všechny oběti ve Fukušimě měla na svědomí masivní přílivová vlna, nikoli radiace. A zadruhé, klima na naší planetě prochází krizí a jaderné elektrárny nám mohou poskytnout obrovské množství bezemisní elektřiny, kterou svět potřebuje, aby přežil. Elektřina ze solárních a větrných elektráren je dnes mnohem levnější, ale její dodávky nejsou stabilní. Provoz spolehlivé rozvodné sítě je výrazně snazší, když se můžete spolehnout na to, že máte alespoň část elektřiny dostupnou kdykoli. Jádro tuto kapacitu poskytuje – bez emisí, bezpečně a po celém světě.

Obětované gigatuny

Přesto se dnes ve vyspělém světě uzavírají bezpečné a plně funkční jaderné elektrárny. Rozvinuté ekonomiky kvůli tomu podle Mezinárodní agentury pro energii (IEA) mohou do roku 2040 přijít až o dvě třetiny svých jaderných kapacit. Pokud vzniklou mezeru vyplní fosilní zdroje, zůstanou v provozu další desítky let. Když ji vyplní obnovitelné zdroje, budou se náklady obětované příležitosti počítat na gigatuny CO2. Obnovitelné zdroje, které bychom museli nasadit jako výplň za jaderné elektrárny, by téměř vždy byly lepší k nahrazení fosilních zdrojů.

Někdy je uzavření atomové elektrárny hlavně ekonomickou záležitostí. Na místech, kde se za emise oxidu uhličitého nic neplatí – jako v Americe –, zůstávají výhody bezemisního provozu před trhem skryté. Jaderné energetice to škodí a mělo by se to napravit. Pokud je uzavření jaderných zdrojů motivováno politicky, je pak na zelených politicích, aby změnili tón. Urychlením ústupu od jaderné energetiky vědomě ochromují svět v čase největší ekologické pohromy.

Jedna z odpovědí na fukušimskou havárii přinesla v některých zemích silný argument pro zachování stávajících jaderných elektráren: posílení nezávislosti jaderných regulátorů. Po roce 2011 udělila větší pravomoci svému regulačnímu úřadu Británie. Totéž udělalo Japonsko. Naděje na větší reformu po tsunami sice vzaly rychle za své, ale Japonsku se víceméně podařilo vymanit jaderné regulátory z područí energetických firem. Pod taktovkou nového jaderného dohledu je sice zprovoznění odstavených jaderných reaktorů těžší, než by si tokijská vláda přála, ale tak to má být. Pokud si někde musí jaderná energetika znovu získat důvěru veřejnosti, tak právě v Japonsku.

To poukazuje na největší slabinu jádra. V demokraciích je drahé – kvůli regulacím a odporu veřejnosti –, a proto se také nové jaderné reaktory tak těžko prosazují. A tak se tato technologie čím dál víc přesouvá na autokratické teritorium – tedy přesně do míst, kde je náležitý dohled nejméně pravděpodobný. Po krátké „fukušimské“ přestávce Čína své jaderné plány urychlila, aby se co nejdříve zbavila závislosti na uhelných elektrárnách. V roce 2019 vyráběli Číňané z jádra čtyřikrát víc elektřiny než v roce 2011, v současnosti mají 16 reaktorů ve výstavbě a dalších 39 plánují. Ti, kdo dnes chtějí stavět jadernou elektrárnu, se obracejí na dodavatele z Ruska a Číny.

Kupujte od Číňanů

Zájem o jejich dodávky by měly projevit i demokracie, které usilují o nahrazení svých stárnoucích jaderných elektráren stabilními ekvivalenty. Pokud budou totiž Číňané navrhovat reaktory s vědomím, že musejí projít schvalováním nezávislých regulátorů, bude svět podstatně bezpečnější místo. Současně s tím by západní vlády rozhodně neměly na jádro zapomínat při investicích do výzkumu a vývoje, až budou řešit prostředky na boj s klimatickou krizí. Některé nové trendy v jaderné energetice, především menší reaktory s mnohem nižší jednotkovou cenou, vypadají velmi slibně – ve větším množství mohou nahradit staré elektrárny, jednotlivě mohou podle potřeby dodávat chybějící kapacitu. Možná by se daly použít i při přestavbách starých uhelných elektráren.

Jaderná energetika má nevýhody velké jako tsunami. Ale vzhledem k tomu, že se dnes v Číně stavějí reaktory, které budou sloužit ještě ve 22. století, nemůžeme ji jednoduše ignorovat. Navíc může sehrát klíčovou roli v boji o stabilní klima. Ponaučením z Fukušimy není jadernou energii zavrhnout, ale naučit se ji rozumně používat.

© 2021 The Economist Newspaper Limited
All rights reserved. Publikováno na základě licence s The Economist, přeloženo týdeníkem Hrot.
Originální článek v angličtině najdete na www.economist.com.

Článek vyšel v tištěném vydání týdeníku Hrot.

Týdeník hrot

  • Zdeněk Tůma: S bazukou se musí umět
  • Přežijí komunisté stovku?
Objednat nyní