Lee Atwater: Máme nádor na duši

Americká politika nebyla nikdy hrou pro panenky, tím méně před prezidentskými volbami. Kdo však hledá kořeny dnešní jedovaté zášti, jež plně nahrazuje někdejší politické soupeření, těžko může pominout dílo Leeho Atwatera, v 70. a 80. letech stratéga Republikánské strany. Rubrika Tardis si jej vzala stranou na kus řeči.

Lee Atwater: Máme nádor na duši
Profimedia.cz

Pozn. red. Experimentální rubrika Tardis využívá slavného stroje času britského (mimozemského) cestovatele Doctora Who. Jeho prostřednictvím necháváme promluvit muže a ženy z minulosti, kteří mají co říct k přítomnosti.

Když vidíte Donalda Trumpa, zdá se, jako by pilně studoval váš recept na volební úspěch – živení vzájemné nenávisti mezi Američany – a jen přidal plyn. Souhlasíte?

Skutečnost je to, jak to vidíte.

To znamená ano, nebo ne?

Toto teď necitujte. Před čtyřiapadesátým rokem nebyly vztahy mezi rasami volebním tématem. Segregovaná společnost to nepotřebovala. Ve čtyřiapadesátém už se o tom mluvilo hodně. Tehdy se dalo prostě křičet: „Negr, negr, negr!“ Ale v osmašedesátém už to nešlo. Kdybyste jen tak začal křičet „negr“, obrátilo by se to proti vám, poškodilo by vás to. Tak jste namísto toho mluvili o nuceném převážení černých dětí do bílých škol a o takových věcech, aby to bylo abstraktnější. V roce 1990 to bylo ještě abstraktnější: prostě jste mluvili o snižování daní a jiných ekonomických věcech, jejichž vedlejším produktem je, že zasáhnou černé více než bílé.

Vydání

Celý článek je dostupný předplatitelům týdeníku Hrot.

Staňte se jedním z nich, nebo článek odemkněte zakoupením celého vydání.

od 184 Kč za měsíc

Předplatit

Máte předplatné?

Přihlásit