Vybrané články
z týdeníku The Economist

Ledová propast

Olympijské hry v Pekingu symbolizují rozdělený svět. Západ správně pochopil, že nemá cenu Číně nadbíhat

Ledová propast
ilustrace | Vojtěch Velický

„Společně pro sdílenou budoucnost“ zní motto zimních olympijských her, které slavnostním ohňostrojem, zpěvy a tanci formálně začaly v pátek 4. února v Pekingu. Podle čínských představitelů slogan říká, že by lidstvo mělo společnými silami překonávat úskalí, jakými jsou pandemie a její ekonomické následky. Čínská státní tisková agentura uvedla, že hry budou „bořit překážky a předsudky a ozáří cestu vpřed“. Nic takového se bohužel nestane. Pokud největší sportovní událost roku něco symbolizuje, tak svět rozdělený politikou a virem. A Čínu zahleděnou čím dál víc do sebe.

Olympiády se nezúčastní lídr žádné velké západní mocnosti. Některým posloužila jako výmluva pandemie. Ale hlavním důvodem jsou rozsáhlé represe, které rozpoutal čínský prezident Si Ťin-pching po nástupu k moci v roce 2012. V Sin-ťiangu nechal Si uvěznit milion lidí, převážně etnických Ujgurů, v nápravných táborech, které je mají „vyléčit“ z „extremismu“ – což je eufemismus pro likvidaci jejich kultury a muslimské víry. V Hongkongu rozdrtil liberální společnost a udělal z nesouhlasu zločin. Jeho bezpečnostní složky drží pod krkem Tibet.

Naivní naděje

V prosinci oznámila Amerika, že nehodlá „přispívat k fanfárám her“ tím, že by tam vyslala své oficiální zástupce. Několik dalších západních zemí poté, zcela správně, následovalo jejího příkladu. Ruský prezident Vladimir Putin ovšem takové skrupule nemá. V době, kdy sílí napětí kolem Ukrajiny, si bude užívat pozornosti a postavení nejvýznamnějšího hosta a Si Ťin-pchingova „nejlepšího přítele“.

Vydání

Celý článek je dostupný předplatitelům týdeníku Hrot

Máte účet?

Přihlásit