z týdeníku The Economist
Latinská Amerika se jen hemží ruskými agenty. Mají tam klid na práci
Ruští agenti operují v Latinské Americe pod menším drobnohledem než v Evropě a USA. A řada latinskoamerických tajných služeb ruské machinace netečně přehlíží.

Během posledních osmnácti měsíců byli v Evropě od Nizozemska před Norsko a Švédsko po Slovinsko odhaleni pravděpodobní ruští špioni. Řada z nich má cosi společného: vazbu na Ameriku. Zatýkání ukazuje, že Latinská Amerika zůstává, stejně jako tomu bylo za studené války, odrazovým můstkem pro ruské agenty, kteří vyrážejí slídit do Spojených států a do Evropy.
Tak například Victor Muller Ferreira, Brazilec, který v dubnu 2022 dorazil do Haagu jako stážista Mezinárodního trestního soudu, jen aby byl promptně deportován. Jednalo se údajně o Sergeje Vladimiroviče Čerkasova, „nelegála“ – člena tajných služeb operujícího pod falešnou identitou, a ne pod diplomatickým krytím – GRU, ruské vojenské výzvědné služby.
Ze stínů se vynořili další podezřelí. Norsko zatklo brazilského akademika Josého Assise Giammariu, který v říjnu téhož roku odpromoval na kanadské univerzitě. Ukázalo se, že jde o Michaila Mikušina, dalšího důstojníka GRU. V prosinci zatkli Slovinci Mariu Mayerovou a Ludwiga Gishe, argentinský pár, který ve skutečnosti tvořili členové SVR, ruské služby vnější rozvědky.
V lednu zmizel Gerhard Daniel Campos Wittich, rakouský Brazilec žijící v Rio de Janeiru. Šmirev, jak se skutečně jmenoval, se totiž potají oženil s příslušnicí GRU Irinou Šmirevovou, která vystupovala pod jménem Maria Tsallaová jako Mexičanka a žila v Athénách.
Prověřený model
Ruští agenti dlouho považovali Ameriku za dobré místo k vyprání, tedy k vytvoření falešné identity pro podobně hluboce utajené agenty. Konon Molody si v letech 1953 až 1961 v Británii vybudoval úspěšnou špionážní kariéru jako Gordon Lonsdale, údajný kanadský byznysmen. Když v roce 2010 identifikovaly Spojené státy tucet ilegálů, byl jeden z nich údajně v Peru narozený Uruguayec a čtyři další Kanaďané.
„Řadu let platila Kanada za místo, kam jste si jeli pro pas,“ popisuje Kevin Riehle z londýnské Brunelovy univerzity, který strávil většinu pracovní kariéry jako analytik americké kontrarozvědky FBI. Nejen že bylo snadné obstarat si tamější pas, navíc se s ním snadno cestovalo do Spojených států a do Evropy. Stephanie Carvinová z ottawské Carltonské univerzity k tomu dodává, že se v Kanadě navíc nevedou centralizované záznamy, takže si můžete snadno přisvojit identitu zesnulých kanadských miminek.
Kanada byla později „přinucena“ posílit pasovou bezpečnost, zkomplikovat získávání falešných identit, čímž podle Riehleho přinutila Rusko, aby upřelo pozornost k jihu. To je možná důvod, proč „jsme dnes svědky tolika latinskoamerických ilegálů“. Přitažlivá je i vyšší míra korupce v zemích Latinské Ameriky. Čerkasov se pyšnil tím, že podplatil brazilského úředníka náhrdelníkem v hodnotě čtyř set dolarů, aby získal občanství, rodný list a řidičský průkaz – to vše, aniž by se čímkoli prokázal.
Latinská Amerika je atraktivní i pro špehy sídlící na ruské ambasádě – ve špionážním argotu rezidentuře. Oblast se totiž jen hemží Američany – a to nejen státními úředníky –, o jejichž aktivitách by měli Rusové rádi povědomí. „Je tu bohatá zásoba cílů,“ vysvětluje někdejší velitel latinskoamerických operací CIA Duyane Norman. Generál Glen VanHerck, šéf USNORTHCOM, poznamenal, že v Mexiku bylo loni víc členů GRU než v jakékoli jiné zemi světa.
Obě oči zavřené
Je také možné, že ruští agenti operují v Latinské Americe pod menším drobnohledem než v Evropě a ve Spojených státech. Podle Normana to tak před deseti dvaceti lety vypadalo proto, že tamější tajné služby byly, až na výjimky, špatně vybavené a naivní. Technologie zlepšila jejich schopnosti. Dokonce i menší a chudší agentury mohou podle Normana využívat veřejně dostupné nástroje k realizaci „slušně sofistikovaných kontrašpionážních operací“.
Nejspíš je však nevyužívají k tomu, aby vypudily ruské agenty. Řada latinskoamerických tajných služeb ruské machinace netečně přehlíží. Brazilská policie nakonec Čerkasovovy aktivity vyšetřovala a spolupracovala se Spojenými státy, kterým předala jeho elektronické vybavení. Vláda však odmítla americkou žádost o Rusovo vydání a zmírnila mu trest z patnácti na pět let. Argentinské a brazilské tajné služby jsou zpolitizované a zkušenější důstojníci bývají často s nástupem nové vlády vyměněni.
Z praktických a ideologických důvodu si žádná země nechce znepřátelit Rusko. Brazílie například odebírá přibližně pětinu veškerých hnojiv z Ruska, Argentina desetinu. Mnohé latinskoamerické vlády nesdílejí pohled Spojených států na Rusko jakožto geopolitického padoucha. Staronový brazilský prezident Luiz Inácio Lula da Silva obvinil ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského, že je za válku na Ukrajině „stejně zodpovědný jako Putin“.
Problém se může brzy zhoršit. Loni bylo z evropských ambasád vypovězeno více než šest set údajných ruských agentů. Mnozí z nich se už teď objevují v Latinské Americe.
© 2023 The Economist Newspaper Limited
All rights reserved. Publikováno na základě licence s The Economist, přeloženo týdeníkem Hrot.
Originální článek v angličtině najdete na www.economist.com.