Vybrané články
z týdeníku The Economist

Kurdský sen o nezávislém státu se hroutí

Po pádu Saddáma Husajna se chvíli zdálo, že by se území kolem Irbílu mohlo stát jádrem budoucího samostatného kurdského státu.

Demonstrace za nezávislost Kurdistánu v Irbílu, září 2017 | foto Profimedia.cz

Tři desítky let irácký Kurdistán jen kvetl, zatímco zbytek Iráku zoufale klopýtal. V regionu zaznamenali nejrychlejší ekonomický růst v zemi. Vznikly tu nové ropné rafinerie, hotely a dálnice. Po kladném výsledku referenda o nezávislosti v roce 2017 to vypadalo, že má před sebou zářivou budoucnost.

O šest let později se tento sen rozplynul. Jeřáby, jejichž ramena se otáčela nad rozlehlými městskými aglomeracemi, opuštěně trčí nad rozestavěnými nemovitostmi. Bagdád se díky lepší bezpečnosti a příjmům z ropy konečně odrazil ode dna a tamní vládcové se pustili do osekávání kurdské autonomie. Po třiceti letech autonomní vlády se rozhodování o kurdské ekonomice, hranicích, územních sporech i politice přesunulo z velké části pod centrální vládu. Regionální vláda Kurdistánu (angl. KRG) ztrácí sílu. „Existuje nebezpečí, že kurdský projekt neuspěje,“ komentoval to jeden ze západních diplomatů monitorujících vývoj z Bagdádu.

Rvačka v přímém přenosu

Kurdové si za to mohou z velké části sami. Spory mezi dvěma feudálními rodinami – Barzáníovci, kteří ovládají západní část, a Talabáníovci, kteří vládnou východu – se vyhrotily. Roku 2017 předali vůdcové rodů moc svým nevycválaným synům, kteří se vzájemně nesnesou. Jejich strany – barzáníovská Kurdská demokratická strana Iráku (KDP) a talabáníovská Vlastenecká unie Kurdistánu (PUK) – bojují o tenčící se zdroje. Jejich ministři často hlasují v bagdádské vládě proti sobě.

Jak se krade v Iráku: Interpol pátrá po bývalém ministrovi financí i šéfovi tajné služby

V kapsách politiků, podnikatelů a milicionářů končí stovky miliard dolarů z ropných i daňových výnosů.

PUK, slabší z dvojice, otevřeně žádá od Bagdádu podporu. „Irák je lepší než Kurdistán,“ prohlašuje lídr strany Bafel Talabání. Navzdory naléhání Západu odmítají obě strany sjednotit své rozdělené vojenské síly, kterým se souhrnně říká pešmergové. Znovu začalo docházet k vraždám čelných představitelů obou stran.

Poslední zasedání kurdského parlamentu skončilo rvačkou v přímém přenosu. Mezi obyvateli Kurdistánu roste nespokojenost se sílícími rozbroji mezi vládnoucími klikami a ty na oplátku přistupují k čím dál větším represím. Volby vyhlášené na loňský rok se budou konat nejdříve v únoru 2024. Svoboda médií, někdejší chlouba kurdského regionu a výrazná odlišnost od zbytku země, byla omezena.

Irácká vláda v Bagdádu využívá rivality obou rodů k opětovnému získání moci, kterou ztratila v roce 1991 poté, co Kurdové povstali proti iráckému diktátorovi Saddámu Husajnovi. Odstartovaly to peníze. Zkraje letošního roku zakázal Nejvyšší soud na základě rozhodnutí mezinárodní arbitráže v Paříži prodej kurdské ropy, a připravil tak Kurdy o zisky z prodeje 450 tisíc barelů denně. Kurdské výplaty tak v současnosti závisí na měsíční apanáži, kterou Bagdád odvádí regionální vládě.

Proč je Irák dvacet let po pádu Saddáma stále v troskách

Iráčané se po invazi v roce 2003 sice zbavili Saddáma Husajna, ale kvůli kolotoči násilí, korupce a neschopnosti vlastních politiků se lepšího života nedočkali

Kurdští lídři, kteří se dříve Bagdádu vyhýbali, se do něj teď hrnou a žadoní o dotace. Během čtyřletého období vykonal prezident KRG Néčírvan Barzání deset oficiálních návštěv Bagdádu; jeho předchůdce a strýc Masúd Barzání se tam podíval za patnáct let jen jednou. Podle nového státního rozpočtu schváleného v červnu může jakákoli provincie KRG žádat o přímé financování z Bagdádu. To by mohlo přimět Talabáníovce, aby se odtrhli od KRG, jemuž dominují Barzáníovci, a ještě víc tak oslabili jednotu regionu.

Bagdádská vláda získává kontrolu i nad kurdskými hranicemi. Na přechody a letiště KRG umístila stráže, které mohou v podstatě kontrolovat, kdo se dostane dovnitř a kdo ven. Talabáníovcům stále tečou příjmy z přílivu aut a cigaret propašovaných z Íránu, podle jednoho z iráckých představitelů to ale nebude mít dlouhého trvání. S tím, jak Turecko přestalo kupovat od Iráku ropu, přišli Kurdové o tranzitní poplatky, jež jim z těchto transakcí plynuly. (Mezinárodní soud rozhodl, že Turecko dováželo ropu z KRG bez iráckého vědomí, a přisoudil Iráku náhradu ve výši přibližně 1,5 miliardy dolarů.)

Změněná demografie

Na jihu konsoliduje irácká armáda se spojeneckými šíitskými milicemi moc nad spornými územími, jež znovu získala na Kurdech po referendu v roce 2017. Od té doby pobízela vláda etnické Araby, aby se usazovali na území, na něž si Kurdové činí nárok, a podařilo se jí tak přetvořit tamnější demografickou strukturu. Kdyby se referendum konalo dnes, Kurdové by dost možná už netvořili většinu.

Erdoğanovy veletoče. Stal se z tureckého sultána zase demokrat a přítel Západu?

Turecký prezident kouří doutníky generála Mannerheima. Shoda okolností mu umožňuje hrát nebývale sebevědomě.

Nejničivější pro kurdské snahy o osamostatnění je pravděpodobně prosazování právní svrchovanosti iráckého státu. V květnu označil Nejvyšší soud kurdské rozhodnutí odložit volby za neústavní a přikázal nahradit kurdskou volební komisi iráckou. Kurdistán navíc přestává sloužit jako bezpečné útočiště pro prchající irácké aktivisty. Loni zatkla kurdská bezpečnost iráckého výzkumníka pracujícího pro americký think-tank a předala ho do Bagdádu. Zaměstnanci státního sektoru KRG teď musejí získat bezpečnostní prověrku z Bagdádu.

Kroky bagdádské centrální vlády si vybírají daň i na kulturní frontě. Po tři desetiletí prosazovali Kurdové svůj jazyk a potlačovali starý baasistický program arabizace. Celá jedna generace arabštinu zapomněla. Teď se však vrací na scénu. Syn kurdského vůdce oslovil publikum při promoci na místní univerzitě arabsky. S tím, jak se upevňují vztahy s Bagdádem, požaduje kurdistánský soukromý sektor, aby noví zaměstnanci mluvili také arabsky. A s přílivem jižanů, kteří si tu lacino pořizují nemovitosti, se začíná arabština objevovat i ve výlohách obchodů v hlavním kurdském městě Irbílu. „Arabové představují obchodní příležitost,“ říká jeden kurdský poradce, „a zároveň hrozbu.“

Pohasínající maják

S tím, jak v Kurdistánu sílí vliv iráckých Arabů, kurdský vliv v hlavním městě slábne. Proíránské šíitské frakce, které dominují centrální vládě, odstavují kurdské lídry spolu s dalšími iráckými menšinami, jako jsou sunnité a křesťané, na vedlejší kolej. Irácký prezident kurdského původu je podle představitelů jenom loutkou.

Sankce nezabraly. Syrský diktátor Asad se vrací

Rehabilitace syrského diktátora Bašára al-Asada vyvolává pro Západ nepříjemné otázky o smysluplnosti sankcí

Kdysi se Kurdové mohli obrátit o pomoc na Západ. Po první válce v Perském zálivu v roce 1991 chránily západní mocnosti Kurdy vytvořením bezletové zóny pod záštitou OSN. I zájem Západu však uvadá. Kurdové o bezletovou zónu přišli během americké okupace Iráku v roce 2003. A přestože Američané mají pořád ještě v kurdistánském Haríru, 65 kilometrů severně od Irbílu, leteckou základnu, Kurdové si stěžují, že jim nijak nepomáhají, když na ně Íránci podporované milice posílají rakety a drony. Výstavba nového velkého amerického konzulátu v Irbílu se protahuje. Západní netečnost vyvolává pochybnosti o síle spojenectví a znepokojuje kurdské představitele.

Kurdové pořád ještě mají pár es v rukávu. Oslovili Číňany, kteří se tu chystají vybudovat přehrady, cementárnu a za Irbílem developerský projekt v hodnotě pěti miliard dolarů. Kurdové mohou navíc vyděsit Západ hrozbou velkého počtu uprchlíků. Kompletní převzetí Kurdistánu centrální iráckou vládou by mohlo vyvolat exodus do Turecka a odtamtud dál do Evropy.

Většina Kurdů ale klesá na mysli: „Bude z nás prostě jen další irácká provincie,“ říká jeden z irbílských analytiků. Maják nezávislosti, jenž zářil pro přibližně třicet milionů Kurdů rozptýlených po Turecku, Íránu a Sýrii, začíná pohasínat.

Zbrojní bazar mezi Kremlem a Teheránem kvete. Islámští radikálové chtějí od Putina stíhačky i jaderné technologie

Vojenská a ekonomická spolupráce mezi Íránem a Ruskem se prohlubuje. Islámská republika dodává Kremlu drony, výměnou chce ale ruské stíhačky Su-35, protiraketové systémy a také pomoc ve vývoji jaderných technologií.