Sektorová daň uvalená na banky by zásadním způsobem zasáhla do finanční obslužnosti ekonomiky, říká analytik Miroslav Zámečník.
Sektorová daň uvalená na banky by zásadním způsobem zasáhla do finanční obslužnosti ekonomiky, říká analytik Miroslav Zámečník.
Instituce Evropské unie vznikly pro potřeby bezpečnějšího, méně ekonomicky propojeného světa.
Instituce Evropské unie vznikly pro potřeby bezpečnějšího, méně ekonomicky propojeného světa.
Polovina částky přiteče přímo do ruského rozpočtu, protože většinový podíl ve finančním domě kontroluje ruská vláda. Peníze pomohou Kremlu financovat válečné tažení na Ukrajině.
Polovina částky přiteče přímo do ruského rozpočtu, protože většinový podíl ve finančním domě kontroluje ruská vláda. Peníze pomohou Kremlu financovat válečné tažení na Ukrajině.
Výstřední magnát Wolfgang Grupp kdysi zaujal nákupem obřího hrobu. Nyní vyvolal rozruch prodejem předražených roušek.
Čínská chřipka se v Evropě ještě ani nestačila pořádně rozkoukat a v Česku se už vyrojili první spekulanti pevně rozhodnutí vytřískat z viru, co se dá. Začalo to kočičí ženou, která si peníze na kastraci zvířátek plánovala vydělat prodejem respirátorů přes internet. Za jeden kus o původní ceně osmdesát korun požadovala pět tisíc. To byl ale jen začátek podloudného byznysu, který aktuálně vrcholí nákupem předražených respirátorů ministerstvem zdravotnictví za 1,2 miliardy korun u schránkové firmy bez historie a jakýchkoli zkušeností s podobným sortimentem.
I další země se v krizi a nedostatku potýkají s poněkud nevýhodnými nabídkami. Třeba v Německu vyvolalo rozruch desetikusové balení obyčejných bavlněných roušek za 120 eur. To znamená zhruba 328 korun za kus látky s gumičkou, která poskytuje jen tu nejzákladnější ochranu.
Ti, kdo by rádi viděli Česko jako sedmnáctou spolkovou zemi, nemusejí ovšem propadat panice. Celý případ se totiž odehrál trochu jinak, než jsme z místních poměrů zvyklí a než by běžného Čecha „na první dobrou“ napadlo.
Předražené roušky neprodává v Německu anonymní firma bez historie. Týdeník Spiegel sice obchodníka nazval nejméně cool firmou, její majitel je však německé veřejnosti velmi dobře znám. Wolfgang Grupp se bezmála čtvrt století pravidelně objevuje v televizních reklamních spotech v hlavním vysílacím čase. Excentrický milionář s křečovitým, avšak neuvadajícím úsměvem propaguje svou značku sportovního oblečení Trigema. Léta vystupoval vedle mluvícího šimpanze v kravatě coby moderátora televizních zpráv, který Gruppa oslovoval jako pana vlastníka. Mírou otravnosti, ale i zásahu a zapamatovatelnosti, lze reklamy srovnat snad jen s tuzemským „alzákem“.
Ještě déle než v reklamní branži stojí Grupp v čele podniku pyšnícího se rokem založení 1919. V třetí generaci ho elegán s nepostradatelným kapesníčkem v náprsní kapse saka vede od roku 1969, tedy těžko uvěřitelných 51 let. S odhadovaným majetkem ve výši pouhých 10,5 milionu eur sice nepatří mezi pomyslnou první ligu, firemní i osobní historií však mezi kapitány německého průmyslu zapadá dokonale.
Trigemu (Trikotwarenfabriken Gebr. Mayer) založili bratři Josef a Eugen Mayerové v městečku Burladingen na jihozápadě země. Jako většina německých podniků neprošla ani Trigema tragickou první polovinou dvacátého století bez poskvrny. Firma se ušpinila spoluprací s NSDAP, profitováním z práce totálně nasazených či převzetím sousední židovské továrny.
Sám Grupp ovšem koncem 60. let přebíral po předcích vysoce zadluženou společnost. Při pohledu na současný sortiment značky, skládající se převážně z konzervativních a poněkud fádních polotrik, překvapí, že začínající šéf jako jeden z prvních rozpoznal komerční potenciál hippies. Trigema se pod jeho vedením zaměřila na produkci batikovaných trik a tenisek a brzy se dostala z dluhů.
Od té doby stačil Grupp vedle opičích spotů zaujmout veřejnost i řadou dalších bizarních historek i způsobem života. Do kanceláře sice denně dochází pěšky, má to totiž jen přes ulici, jinak ovšem na veškerá obchodní jednání létá vrtulníkem. Je vášnivý lovec a o svém koníčku rád veřejně mluví, což je v německé společnosti vnímáno jen o trošku lépe než přiznání k sexu s nezletilými. Jak vždy rád vyprávěl, na lovu tetřevů poznal před lety i rakouskou baronesu Elisabethu von Holleuffer, kterou si později vzal.
Někdejšího šéfa Bayernu Mnichov Uliho Hoenesse vyhodil uprostřed noci z domu poté, co Hoeness odmítl podepsat s Trigemou sponzorskou smlouvu. Dal tehdy přednost výrobci počítačů Commodore (kde je legendě 80. let dnes konec?). Ačkoliv Grupp kritizuje migrační politiku kancléřky Angely Merkelové, ve své firmě zaměstnává uprchlíky a zasazuje se o jejich integraci do německé společnosti a pracovního trhu.
V zahradě vily si nechal postavit bazén, který z nějakého důvodu měří přesně 45 metrů. I v zimě každé ráno plave osmkrát tam a zpět. Po tréninku tráví přísně katolicky vychovaný Grupp několik minut ve vlastní domácí kapli.
Zhruba stejnou délku jako bazén, a k tomu 15 metrů na šířku, má i hrob v domovském Burladingenu, který si už před lety pořídil. „Považuji se za úplně normálního. Věci, o kterých mluvíte, nejsou excentrické, ale prostě jenom praktické. Pro všechno existuje důvod a hluboký smysl,“ řekl před časem v rozhovoru s deníkem Die Welt Grupp, jinak také držitel ceny Cicero udělované talentovaným řečníkům.
Jako by toho už nebylo dost, přidal nyní Grupp předražené roušky. Ty prodává nejen nemocnicím a domovům důchodců, tedy veřejnému sektoru, ale prý také vládcům německého autoprůmyslu, jako jsou Bosch a Daimler. A ti by na rozdíl od státu předražený produkt nejspíš nekupovali, pokud by jim nepřinesl nějakou výhodu.
Ta nemusí být jenom finanční, ale i reputační. Jak totiž vysvětlil Grupp, ve 12 eurech za kus jsou započítány hlavně německý plat a německé daně. Po uzavření obchodů se propadla poptávka po tričkách s logem Trigema prakticky na nulu a jen díky dočasnému přenastavení na výrobu roušek firma nepropustila nikoho z 1200 zaměstnanců. Srovnejme to s letadly plnými draze zaplaceného a často nefunkčního ochranného materiálu z Číny v situaci, kdy stát odmítal produkci českých výrobců. Z tohoto pohledu už nevypadá Gruppova iniciativa nejhůře.
Grupp za předražené roušky schytal tvrdou kritiku, ale překvapivě často se dočkal i podpory. Jeho obrana zní totiž uvěřitelně – zvlášť proto, že se vždy důsledně stavěl proti přesunu výroby do Asie za levnější pracovní silou. Dlouhodobě se zasazoval za zachování produkce v Německu a ostře napadal podniky, které za země odešly.
Komplikované dodavatelské řetězce roztrhala pandemie na cucky a ekonomové napříč planetou se shodují, že návrat výroby blíže k odběratelům bude jedním z nevyhnutelných dopadů krize. Ze spekulanta Gruppa se tak najednou stává vizionář.
