Vybrané články
z týdeníku The Economist

Kupování času

Na Evropu se valí vlna bankrotů. Nebude to pěkný pohled.

Kupování času

S evropskými bankrotáři se obvykle nezacházelo v rukavičkách. Slovo „bankrot“ má původ v banco rotto, praktice, ke které se uchylovali ve středověké Itálii. Když obchodník neuhradil dluhy, rozmlátili mu lavice, na kterých vystavoval zboží, čímž mu zabránili v dalším prodeji. Až do poloviny 19. století končili dlužníci ve zvláštních vězeních. Dnes jsou insolvenční řízení o poznání mírnější, ve většině evropských zemí však častěji končí likvidací firmy než její restrukturalizací.

Hlavím důvodem, proč evropské vlády mohutně dotují firmy, je obava z hromadných bankrotů a masového nárůstu nezaměstnanosti kvůli opatřením souvisejícím s pandemií covidu-19. „Žádný zdravý podnik by kvůli koronaviru neměl zkrachovat,“ slíbil v půlce března německý spolkový ministr hospodářství Peter Altmaier, když oznamoval rozšíření úvěrových limitů, garance likvidity a půjčky pro německé firmy v hodnotě 750 miliard eur. Na konci března německá vláda odložila povinnost insolventních společností ohlásit svůj bankrot na konec září (a dost možná až na březen 2021), pokud prokážou, že se do potíží dostaly kvůli covidu-19. Stejné výjimky zavedly spolu s dalšími evropskými zeměmi také Francie a Španělsko.

Těmito mimořádnými opatřeními si evropské vlády kupují čas. Počet bankrotů ani nezaměstnanost zatím prudce nevzrostly. Podle Institutu pro ekonomický výzkum v Halle (IWH) nebylo v březnu a dubnu v Německu ohlášeno více insolvencí než ve stejné době vloni. Steffen Müller z IWH však říká, že záchranná opatření nejspíš vlnu bankrotů jen oddálila. Podle Müllera do konce letošního roku budou zlikvidováni hlavně „zombíci“. Obává se však, že by nemusely přežít ani zdravé společnosti.

Vlády se poučily ze světových finančních krizí. V roce 2008 stoupl v západní Evropě počet bankrotů o 32 procent. Ludovic Subran z Euler Hermes, poskytovatele pojištění pohledávek se sídlem v Paříži, očekává devatenáctiprocentní zvýšení počtu insolvencí oproti roku 2019, tedy přesně 178 365. Korporátní masakr v roce 2008 podle Subrana způsobil nedostatek volných úvěrových zdrojů neboli credit crunch. Náhlá nedostupnost úvěrů zpečetila osud řady firem.

Tentokrát zareagovaly vlády zemí EU mnohem rychleji a začaly pumpovat do ekonomiky likviditu. Míra bankrotů mezi roky 2002 a 2007 byla navíc velmi nízká, kdežto v posledních pěti letech byla Evropa svědkem zániku mnoha firem.

Subranovy předpovědi vyznívají optimisticky vzhledem k tomu, že v některých průmyslových odvětvích se naráz zastavil veškerý obchod. Nejzranitelnější firmy se nacházejí v pohostinství, dopravě a nepotravinovém maloobchodu. Už před koronavirovou krizí byly právě ony nejnáchylnější k insolvenci. Skomírající německý obchodní řetězec Karstadt Kaufhof, stejně jako utrápený francouzský prodejce oděvů Orchestra Prémaman zažádaly v dubnu o nucenou správu. V Británii doklopýtaly v březnu do nucené správy restaurační řetězec Carluccio’s, splátková společnost Brighthouse a módní řetězec Laura Ashley.

Dalším slabým článkem je 25 milionů malých a středně velkých evropských podniků (definovaných jako firmy s méně než 250 pracovníky), které zaměstnávají 90 milionů lidí. Podle evropské lobbistické skupiny SMEunited postihla pandemie 90 procent evropských malých firem a 30 procent z nich tvrdí, že přichází o 80 a více procent tržeb. Podle francouzského sdružení maloobchodu znepokojuje bankrot 55 procent malých firem. Ze sedmi miliard eur, které francouzská vláda vyčlenila do fondu solidarity pro malé firmy, už čerpá na 900 tisíc společností.

Giganty zachraňuje stát, neboť na nich závisí příliš mnoho pracovních míst. Francie s Nizozemskem poskytly zhruba deset miliard eur z peněz daňových poplatníků na záchranu Air France-KLM před krachem. Německo je bude následovat s pomocí pro Lufthansu. Navzdory všem kurzarbeitům, finanční pomoci, odkladům odvodů a zárukám za úvěry budou malé firmy trpět nejvíc. Ještě nikdy však vlády neudělaly tolik, aby jim pomohly vyhnout se Schuldturmu – vězení ve věži, kde dříve končívali ti, kdo nedokázali splatit své dluhy.

© 2020 The Economist Newspaper Limited
All rights reserved. Publikováno na základě licence s The Economist, přeloženo týdeníkem Hrot.
Originální článek v angličtině najdete na www.economist.com.

Týdeník hrot

  • Muzikanti na mizině
  • Dlouhé čekání na krátkou práci
Objednat nyní