Kryštof Kolumbus: Musíte jít za světlem. I proti vůli ostatních

Toto pondělí uplynulo 528 let od chvíle, kdy Kryštof Kolumbus popsal pro portugalské publikum výsledky své první zámořské cesty. Rubrika Tardis se mořeplavce vyptala, jak vidí své objevy s odstupem - a bezděky to srovnává s postoji jeho dnešních následovníků

Kryštof Kolumbus: Musíte jít za světlem. I proti vůli ostatních
Profimedia.cz

Pozn. red. Experimentální rubrika Tardis využívá slavného stroje času britského (mimozemského) cestovatele Doctora Who. Jeho prostřednictvím necháváme promluvit muže a ženy z minulosti, kteří mají co říct k přítomnosti.

Když jste na svoji první výpravu vyplouval, provázela vás ze strany kolegů, podřízených i konkurentů slušná dávka skepse. Jak jste jim tehdy argumentoval?

Říkal jsem: Podívejte se, já vám povídám, že Indie je támhletím směrem, a proto tam pluji. Ale nevydám se tou běžnou cestou, po zemi na východ. Naopak, volím cestu západní, o které nevíme, že by se po ní kdo kdy pustil.

Co že jste si byl tak jistý? Z map jste to vyčíst nemohl - měl jste to nějak spočítané?

Na to, abych se vydal na cestu do Indie, jsem nepoužil žádnou inteligenci, žádnou matematiku ani žádné mapy. K čemu? Každý cíl je pouze nástroj, jímž člověk usměrňuje svoji energii pozitivním směrem. Ty cíle se mohou postupem doby měnit, nějaký přibude, jiný ubude...

To leccos vysvětluje. Proč jste si tolik věřil?

Nikdy nepřeplujete oceán, aniž byste měl odvahu ztratit břeh z dohledu.

Když jste do „Indie“ doplul, jaký byl váš první dojem?

Vzduch byl měkký jako v Seville v dubnu; a byl tak voňavý, že jej byla radost vdechovat. Život má více fantazie než naše sny.

Jak jste vycházel s domorodci, jimž se kvůli vám už nikdy nepřestalo říkat indiáni?

Jen co jsme do Indie dopluli, na prvním ostrově, který jsme spatřili, jsem jich několik nechal násilím zajmout, aby se naučili předávat mi informace, co kde v jejich oblasti je. A oni nám brzy porozuměli, stejně jako my jim, ať už řečí, nebo gesty. Byli nám velmi užiteční.

A byli s tou užitečnou rolí spokojeni?

Pokud vím, neznají sekty ani modlářství, snad s tou výjimkou, že všichni věří tomu, že zdroj veškeré moci a veškerého dobra je na nebesích. Všichni pevně věřili, že já, když mám všechny ty lidi a lodě, jsem sestoupil z nebes - a s tím mě také vždycky přijali, když překonali počáteční strach. Oni jsou také velmi zaostalí ohledně zbraní. S padesáti muži by bylo možné je zcela ovládnout a přimět je, aby konali, co od nich bude žádáno.

Měl jste ale omezené logistické možnosti. Podle čeho jste se rozhodoval, co přivezete s sebou domů?

Mou touhou bylo neminout ani jeden z ostrovů, aniž bych si z něho něco přivlastnil. Protože kdybych byl udělal jedinou výjimku, začalo by jich přibývat, až by ji šlo udělat vždy.

Dnes byste za to sklidil kritiku -vykořisťování, kulturní přivlastnění atd. Co si o tom myslíte?

Ničeho z toho, co má za následek lidský pokrok, nelze dosáhnout za jednohlasného souhlasu. Ti, kdo jsou osvíceni dříve než ostatní, jsou odsouzeni k tomu, že jdou za tím světlem i proti vůli ostatních.

A co bylo tím vaším světlem?

Kdo vlastní zlato, může dělat cokoli. Může si nechat i duši do ráje poslat.

To zní jako něco, co by třeba takový Jeff Bezos rád slyšel…

Ale díky bohatství nebudete bohatší. Budete jen mít víc práce.

Byl to i váš případ?

Šel jsem do služby, když mi bylo osmadvacet let. Ale na konci jsem neměl jediný vlas jiné než bílé barvy, mé tělo bylo nepevné a vyčerpané. Všechno, co mně a mým bratrům zůstalo, nám sebrali a rozprodali, i kabát, který jsem měl na sobě. To všechno, aniž by mě vyslechli či soudili.

 

Týdeník hrot

  • Budoucnost robotických šílenců
  • Stát jako hoteliér
Objednat nyní