Polovina částky přiteče přímo do ruského rozpočtu, protože většinový podíl ve finančním domě kontroluje ruská vláda. Peníze pomohou Kremlu financovat válečné tažení na Ukrajině.
Polovina částky přiteče přímo do ruského rozpočtu, protože většinový podíl ve finančním domě kontroluje ruská vláda. Peníze pomohou Kremlu financovat válečné tažení na Ukrajině.
Instituce Evropské unie vznikly pro potřeby bezpečnějšího, méně ekonomicky propojeného světa.
Instituce Evropské unie vznikly pro potřeby bezpečnějšího, méně ekonomicky propojeného světa.
Poptávka po nových bytech v Praze prudce vzrostla. Prodalo se jich téměř dvaapůlkrát více než před rokem, nabídka ovšem klesla. A ceny budou dál růst. Však jen za posledních 10 let vyskočily o 150 procent.
Poptávka po nových bytech v Praze prudce vzrostla. Prodalo se jich téměř dvaapůlkrát více než před rokem, nabídka ovšem klesla. A ceny budou dál růst. Však jen za posledních 10 let vyskočily o 150 procent.
Dlouho nebylo jasné, jestli největší ptáky v dějinách – madagaskarské „aepyornise“ – vyhubili lidé, nebo sucho. Podle aktuálně zveřejněné studie jsme to byli my.
Ještě v historických dobách žilo na odlehlých ostrovech několik druhů obřích nelétavých ptáků. Na Novém Zélandu to byli ptáci moa, na Mauriciu poněkud menší blboun nejapný (dronte mauricijský) a na Madagaskaru ti největší ze všech – aepyornisové. Žádný z nich už dnes nežije a posledním zbytkem jejich zašlé slávy jsou novozélandští, jen jako slepice velcí kiviové.
V případě ptáků moa i blbounů je v podstatě jasné, že je vyhubili lidé (Maorové a Holanďané): víme poměrně přesně, kdy se na ostrovech objevili, a také to, že v průběhu zhruba dvou následujících století ptáci zmizeli ze světa. S aepyornisy je to složitější. Až dosud existovaly dvě teorie vysvětlující jejich vyhynutí. Podle první je – stejně jako jejich bratrance – zmasakrovali lidé, podle druhé byla na vině změna klimatu, respektive katastrofální období sucha, které na Madagaskaru vrcholilo zhruba před tisíci lety. Studie, která aktuálně vyšla v odborném časopise Science Advances, dokládá, že na vině byli spíš lidé. Sucho v tom sice nějakou roli hrát mohlo, kdyby ale na Madagaskar nepřipluly lodě s osadníky, obří ptáci by tam nejspíš vesele „dusali“ ještě dnes.
Madagaskarských aepyornisů bylo ve skutečnosti víc a paleontologové dodnes identifikovali tři rody a 11 druhů (počty je ovšem třeba brát s rezervou) těchto nelétavých ptáků. Minimálně dva z nich vážili víc než půl tuny – Aepyornis maximus a nejtěžší známý pták v historii země Vorombe titan, který dosahoval hmotnosti přes 700 kilogramů (samci pštrosa dvouprstého mohou mít zcela výjimečně 150 kilogramů). Do hrobu tyto giganty navíc doprovodili další zástupci madagaskarské megafauny – jako gorila velcí přerostlí lemuři, obří želvy a zakrslí (přesto jako pořádné prase vážící) hroši, a tak dnes na tomto ostrově nežije žádné lidmi nedovezené zvíře (tedy kromě krokodýla nilského), které by bylo těžší než deset kilogramů.
Celý článek je dostupný předplatitelům týdeníku Hrot
