Křečci a lidé

Z řady studií a přirozených experimentů plyne, že roušky jsou proti viru SARS-CoV-2 účinné. I ty zcela obyčejné – chirurgické či látkové.

Křečci a lidé
ilustrační foto | Tomáš Turek týdeník HROT

Všichni tuší, že roušky proti covidu-19 nějak fungují, ale vlastně nikdo přesně neví, jak moc. Odpověď může dát pouze důkladně zorganizovaná studie na dvou náhodně vybraných skupinách lidí: jedni by roušku nosili, kdežto ti druzí ne. Dvě takové studie (v Dánsku a v Guineji-Bissau) už sice běží, ale výsledky zatím nejsou.

Spokojit se proto zatím musíme s méně relevantními studiemi a přirozenými experimenty. Není to sice ideální, ale závěry z nich plynou poměrně jasné: roušky, myšleno ty obyčejné, chirurgické či látkové, jsou při zachytávání kapének s virem SARS-CoV-2 až překvapivě účinné. Přečíst si o tom můžete v prestižním vědeckém časopise Nature. Už na jaře testoval hongkongský mikrobiolog Yuen Kwok-yung roušky na křečcích. Tedy ne že by jim je nasazoval, pouze vedle klecí s nakaženými křečky umístil klece s křečky zdravými a některé z nich oddělil materiálem, ze kterého se vyrábějí chirurgické roušky. Z původně zdravých křečků, kteří roušky „nasazeny“ neměli, onemocněly dvě třetiny, ovšem ze druhé skupiny to bylo pouhých 25 procent.

I tričko je lepší než nic

Lidé ale samozřejmě nejsou křečci (i když si tak člověk umístěný v prymulovském „covidáriu“ leckdy připadá) a mohou se v tomto ohledu od hlodavců lišit. Existuje ovšem preprint studie, která srovnává úmrtnost na covid-19 ve dvou stovkách zemí. Plyne z ní, že ve státech, kde se roušky nosí běžně nebo jejich užívání podporovala vláda, rostla úmrtnost (srovnávalo se v týdenních intervalech) v průměru čtyřikrát pomaleji než v těch, kde se roušky nepoužívaly.

Autoři jiné studie odhadli, že povinné nošení roušek, které začalo na jaře platit v některých státech USA, omezilo šíření čínské chřipky v průměru o dva procentní body denně. Nevypadá to sice jako nijak závratné číslo, ovšem autoři tvrdí, že to v delším časovém intervalu uchránilo od nákazy 230 až 450 tisíc Američanů. Jako všechny přirozené experimenty mají ovšem i ty výše zmíněné jednu zásadní vadu – nevíme přesně, za co mohou roušky a za co jiná opatření, třeba udržování si odstupů.

Pak jsou tu samozřejmě různé – v principu čistě mechanické – pokusy, které zkoumají, jak kapénky nesoucí virus SARS-CoV-2 rouškami procházejí. Virus má sám o sobě průměr sotva desetinu mikrometru (tedy desetitisícinu milimetru), ovšem částečky „transportního“ aerosolu bývají samozřejmě větší: od 0,2 mikrometru až po stovky mikrometrů. U nejmenších částeček není přínos obyčejných roušek nijak velký – podle jedné studie jich dokážou zachytit jen 11 až 19 procent. U těch větších je ovšem značný a podle odhadu, který vychází z analýzy zkušeností v řadě zemí světa, jsou chirurgické roušky při ochraně svého nositele efektivní z 67 procent.

Pomoci může dokonce i obyčejné bavlněné tričko, které dokáže zachytit zhruba polovinu vdechovaného a přibližně čtyři pětiny vydechovaného aerosolu. V zásadě k ničemu jsou ale naopak tenké – polyesterové a spandexové – nákrčníky, které se dají přetáhnout přes nos a ústa, protože rozbíjejí kapénky na menší částečky. „Jejich používání může být horší než nenosit nic,“ míní Eric Westman z Duke University School of Medicine in Durham, který se testováním efektivity roušek zabývá.

Týdeník hrot

  • SuperMario vs. čistič z Hané
  • Kdy dohoří poslední uhlí
Objednat nyní