Královská emoční populistka. Odkaz princezny Diany dál provází Británii

„Koruna“, vlajková loď Netflixu, odvedla při vyprávění příběhu poválečné Británie prizmatem královské rodiny dobrou práci. Předchozí řada zanechala diváky uprostřed 70. let, v době, kdy země uvázla v bahně hornických stávek a třídenního pracovního týdne. Nová řada, která se začala vysílat teď v neděli (15. listopadu), nám představuje dvě ženy předurčené k tomu, aby svou zemi zásadně změnily – Margaret Thatcherovou a lady Dianu Spencerovou.

Lady Thatcherová od samého začátku dávala jasně najevo, že se hodlá zasadit o přeměnu národa. Lady Diana Spencerová byla docela jiný případ – stydlivá dívka, která dvakrát nezvládla závěrečné zkoušky na druhém stupni základní školy (v šestnácti) a politika jí nic neříkala. Na pódiu před celým národem se ocitla z jediného důvodu: aby přivedla na svět (mužské) dědice trůnu. Přesto Británie stále žije stejně tak s jejím politickým odkazem jako s dědictvím po lady Thatcherové. 

Bravurní manipulátorka

Genialita princezny Diany spočívala v tom, že dokázala smíchat dvě zásadní síly moderní politiky – emoce a antielitářství – do nesmírně účinného populistického koktejlu. Patřila k moderním mistrům politiky emocí. Prožívala bolest všech lidí stejně, jako oni prožívali tu její. Několikrát se jí během dlouhé „války Walesových“ podařilo prince Charlese vyšachovat, neboť byla ochotná otevřít svou duši národu. Její rozhovor s Martinem Bashirem pro BBC z listopadu 1995 je nyní předmětem sporu, neboť Dianin bratr, hrabě Spencer, tvrdí, že byl pořízen pod falešnou záminkou a použily se při něm padělané dokumenty. Ať už měla princezna pro jeho poskytnutí jakýkoli důvod, rozhovor je ukázkovou lekcí emoční manipulace. V klíčovém momentu princezna Diana uznává, že nikdy nebude královnou, ale že doufá, že bude „královnou lidských srdcí“.