Královna včelstva

Zřejmě nejlépe se podařilo způsob vládnutí izraelské premiérky Goldy Meirové vystihnout jistému sub­alternímu úředníkovi: „Golda jim všem řekla, aby sklapli, a oni tedy sklapli.“ Jeden z jejích ministrů o ní tvrdil, že pokaždé, když přichází na jednání vlády, „vyroste o dva centimetry“, ovšem ta nejdůležitější rozhodnutí stejně přijímal užší kabinet během večerních seancí, které pořádala v sobotu ve své kuchyni.

Když v březnu 1969 stanula v čele vlády, bylo jí sedmdesát let a na svůj věk také vypadala. Nikdy se nelíčila a dovedla dokonale těžit z vizáže nebojácné židovské babičky, která sestávala z pytlovitých šatů, nemožně obstarožní kabelky, oteklých nohou, ortopedických bot a věčně zapálené chesterfieldky bez filtru. Nikdo mimo její nejbližší okruh netušil, že trpí lymfomem, a ona sama na otázky ohledně svého zdraví odpovídala ledabylými bonmoty typu: „Nic vážného – tu trocha rakoviny, tam trocha tubery.“ Obyčejní Izraelci i zahraniční novináři její prostořekost milovali a okouzlila jak Nixona, tak starosvětského de Gaulla. Straně i vládě ovšem vládla železnou rukou a její podřízení vzpomínali, že vzduchem občas nelétala jen hlasitá slova, ale také popelníky.

Sionistka a socialistka

Během pěti let strávených v premiérském křesle se musela vypořádat s únosem a zavražděním jedenácti izraelských sportovců během olympiády v Mnichově i málem prohranou jomkipurskou válkou. Její život byl ale daleko barvitější: nejdřív byla malou židovskou holčičkou v carském Rusku, poté náctiletou sionistkou a socialistkou žijící v americkém Milwaukee, v Palestině se převtělila do puritánské „kibucnice“ a nakonec z ní vyrostla profesionální – ale stále idealistická – politička, které trvalo čtyřicet let, než se vyškrábala úplně nahoru.