Konec věku strnulosti

Naši předkové vyráběli ty samé pěstní klíny minimálně 700 tisíc let. K osvojení si dokonalejší industrie je přiměla až dramatická změna klimatu ve východní Africe.

Konec věku strnulosti
ilustrační foto | Smithsonian

Ještě na začátku 19. století chodili lidé pěšky. Roku 1829 dosáhla Stephensonova lokomotiva „Rocket“ rychlosti 32,5 kilometru v hodině, o 59 let později podnikla Bertha Benzová v jednom z prvních benzinových vozů 106 kilometrů dlouhou vyjížďku z Mannheimu do Pforzheimu a roku 1969 stanul Neil Armstrong na Měsíci. V dávné minulosti ovšem technologický pokrok takové obrátky neměl a ve skutečnosti existovala období, kdy se šinul jako želva. Prestižní vědecký časopis Science Advances před několika dny zveřejnil studii, která tvrdí, že ze zhruba 700 tisíc let trvající technologické stagnace – která se projevovala výrobou stále týchž kamenných nástrojů – vytrhla naše předky až dramatická změna klimatických podmínek ve východní Africe.

Pěstní klín

Někdy před 1,2 milionu let začali naši předkové v keňské proláklině zvané Olorgesailie vyrábět pěstní klíny – hrubě opracovaný univerzální nástroj, který plnil veškeré požadované funkce od zbraně přes řeznický nůž, sekeru a pilu až po škrabku na kůže. Technologicko-kulturní epoše, jejímž hlavním hmotným projevem byl pěstní klín, dnes říkáme acheuléen (obvykle se spojuje s člověkem vzpřímeným, tedy Homo erectem) a pozoruhodné na ní je, jak dlouho trvala.

Svého času byl acheuléen oproti starší kamenné industrii skvělou inovací, ovšem poněkud se přežil. Velmi podobné pěstní klíny se ve zmíněné keňské lokalitě vyráběly minimálně 700 tisíc let. Co se dělo dál, vědci až donedávna netušili, protože eroze na tomto nalezišti kompletně zničila archeologické záznamy, které odpovídaly stáří 500 tisíc až 320 tisíc let.

Bylo to přitom ve vývoji našich předků kritické období, protože archeologické nálezy mladší než 320 tisíc let měly najednou úplně jiný charakter. Místo neohrabaných pěstních klínů začali lidé někdy v průběhu přechodného období používat drobnější, mnohem dokonalejší, a hlavně specializované obsidiánové nástroje, které bylo možné upevnit na dřevěnou násadu. Navíc nejbližší naleziště obsidiánu bylo od prolákliny Olorgesailie desítky kilometrů daleko, což se dá nejsnadněji vysvětlit existencí lokálního směnného obchodu.

Vrtákem do pravěku

Zjistit, co se v těchto „slepých“ tisíciletích událo, se pokusil vysvětlit tým vedený Rickem Pottsem, paleoarcheologem ze Smithsonian Institution’s National Museum of Natural History. Prostředkem k tomu jim byl – 139 metrů hluboký – vrt v nedalekém údolí (Koora Basin), které bývalo v pravěku dnem jezera. Ze sloupce sedimentů pak tým zjišťoval, jaké životní podmínky ve východní Africe v průběhu uplynulého milionu let panovaly. Díky pozůstatkům řas a rozsivek dokázali určit výšku hladiny jezera a jeho salinitu, vosk z listí jim prozradil, jestli v okolí rostly lesy, nebo tráva.

Výsledky jsou následující. Velmi dlouho bylo životní prostředí v okolí archeologického naleziště Olorgesailie mimořádně stabilní – hladina vod byla stálá, všude kolem se vlnila savana, na které se pásla stáda slonů, buvolů a žiraf. Zhruba před 400 tisíci lety ovšem nastal chaos, který se částečně kryje se zvýšenou sopečnou aktivitou: povrchové vody střídavě ubývalo a přibývalo (jezero v oněch turbulentních časech osmkrát vyschlo), savany se v rychlém sledu střídaly s pralesy a s nimi i živočichové, kteří je obývali.

Jinými slovy řečeno, naši předkové tehdy zhruba 80 tisíc let žili v mimořádně nestabilním a proměnlivém prostředí, což podle závěrů studie zásadně proměnilo jejich společnost a kulturu. Evoluce tehdy zvýhodnila ty tlupy našich předků, které se dokázaly měnícím se podmínkám přizpůsobit, což se mimo jiné projevilo „náhlým“ rozšířením nové a mnohem dokonalejší kamenné industrie. Jak se zdá, základní dovednost lidského rodu – schopnost přizpůsobit se takřka všemu, ovládali už naši afričtí předkové před 400 tisíci lety.

Týdeník hrot

  • Řecká tragédie po česku
  • Proč jsou ženy nedoceněné
Objednat nyní