Konec odstřelovače z jihu

Pro ČSSD je odchod Zimoly škoda. Strana dál přichází o tváře, které dokázaly oslovit a přitáhnout voliče.

Bývalý jihočeský hejtman Jiří Zimola rozšířil počet těch, kteří opustili potápějící se parník jménem ČSSD. Bývalý místopředseda strany se rozhodl v ostrém provozu rozjet své hnutí Změna 2020, kvůli kterému byl na odchodu z ČSSD vlastně už pár měsíců. Upřímně řečeno, pro ČSSD je to škoda. Ale ne kvůli Zimolovi samotnému. Spíše proto, že ve straně vzniká prázdné místo, které obsadí další „prázdný“ kádr.

Partaj předsedy Jana Hamáčka přichází o talent, který se neprosadil. Zimola byl pro voliče srozumitelný, autentický a měl šanci stát se i příštím předsedou strany. A byla by to v té bídě vlastně docela záchrana. 

Jenže přesně ve chvíli, kdy Zimola mířil vysoko, přišel problém v podobě chaty na Lipně, již pro něj postavil jeho známý Martin Bláha, bývalý šéf jihočeského nemocničního holdingu, který měl současně funkce v osmi podřízených nemocnicích. Výsledkem pro něj byl v bohatých letech i plat přes 600 tisíc měsíčně. Teorie byla taková, že někdejší hejtman Zimola zařídil Bláhovi velké peníze a on mu na oplátku postavil levně dům. Jenže nikomu z nich se neprokázal trestný čin a bublina splaskla.

Kauza se stala rozbuškou uvnitř rozhádané ČSSD, o Zimolovi se tehdy říkalo kdeco. Začal prohrávat. A vzhledem k tomu, že patřil ke kritikům Bohuslava Sobotky v době, kdy to nebylo ještě populární, na vytoužené křeslo předsedy nedosedl. Nevyšlo mu to ani po boku někdejšího parťáka Jana Hamáčka, kterého naštval spoluzaložením platformy Zachraňme ČSSD. Později Hamáčka opustil úplně a zanechal ho v „táboru věrných“ s Romanem Onderkou či Lubomírem Zaorálkem.

Počet těch, kteří dnes mají přes své oprané oranžové tričko nasazený nový politický dres, se díky němu rozšiřuje. Člověk si může říci, že odchodu Jiřího Paroubka, Jaroslava Foldyny nebo i Vladimíra Drymla nemusí žádná příčetná strana litovat. Jenže tohle je uvažování pravicového liberálního voliče, které v levicovém spektru vůbec neplatí. ČSSD je stranou, která má v DNA nitky levicového tesilu a právě očima svých voličů přichází o tváře, které je dokázaly oslovit a přitáhnout.

Jaké nové a neokoukané jim dokáže partaj nabídnout, ilustrovala třeba tím, když instalovala do křesla ministra kultury Antonína Staňka a při výměně nabízela Michala Šmardu. Nové přihrublé chapíky, muže z lidu, autentické levičáky a tváře do pořadů Michaely Jílkové, zkrátka nemá.

Je to škoda nejen pro ČSSD, ale i pro celkové politické prostředí. Protože jak už víme, bývalí voliči ČSSD začnou tyto typy hledat na plakátech partají, které nemají demokratický základ. A pokud se dostanou nahoru, přestane i ta poslední sranda.