Konec jádra stojí přes tisíc životů ročně

Ekonomové spočítali, že Němce přijde předčasné odstavení jaderných elektráren na 12 miliard dolarů ročně, nejvíce na zvýšené úmrtnosti.

Konec jádra stojí přes tisíc životů ročně
Jaderná elektrárna Dukovany | Tomáš Novák týdeník HROT

Byly doby, kdy Rakušané neměli tak spadeno na jádro jako dnes. Tehdy tam také vznikl z dnešního pohledu nepřijatelný propagační film. Snímek tvrdil, že neproběhne-li rozsáhlá výstavba jaderných reaktorů, dojde vlivem četných blackoutů k masivnímu nárůstu dětské úmrtnosti. Nejpozději po černobylské havárii si podobný argument už nikdo nedovolil vytáhnout. 

Až dodneška. Trojice amerických ekonomů Akshaya Jha, Stephen Jarvis a Olivier Deschenes se pod hlavičkou prestižní výzkumné organizace National Bureau of Economic Research podívala na náklady německého Atomausstieg, tedy odklonu od jádra. Proces postupného vypínání reaktorů odstartovala v reakci na nukleární katastrofu v japonské Fukušimě kancléřka Angela Merkelová v roce 2011, uzavřít by se měl s odpojením posledního reaktoru od sítě za dva roky. 

Američtí ekonomové přitom dospěli k překvapivým závěrům. Konec jádra podle nich Němce stojí 12 miliard dolarů ročně, tedy asi 273 miliard korun. Mnohem více však zaráží závěr, že zhruba 70 procent z této částky představuje vyčíslení lidského utrpení. Vypnutí deseti bloků (vliv jedenáctého bloku Philippsburg 2 odstaveného poslední den loňského roku už analýza nezahrnuje) stojí podle amerických vědců zhruba 1100 lidských životů ročně. 

„Big data“ a „machine learning“ 

Nejdříve pár slov o metodice, se kterou trojice pracovala. V tomto případě nejde o jindy obvyklé odhady a dopočty z několika málo dostupných údajů. Ekonomové využili obří množství reálných dat o hodinovém provozu elektráren a produkci emisí v Německu v uplynulých letech. Na jejich základě s pomocí strojového učení vytvořili dva scénáře, jeden znázorňující skutečnou situaci, druhý, jak by německá energetika a ovzduší vypadalo bez odstavení jádra. 

Podle závěrů tak odstavené jaderné reaktory nahradila ve vyšší míře výroba z fosilních zdrojů, v menší míře pak importy elektřiny, a to i při zohlednění masivního zvýšení výroby ze zelených zdrojů. Německé černouhelné elektrárny tak vyrobily o 32 procent elektřiny více, plynové o 26 procent, než by tomu bylo v „jaderném“ scénáři. 

Platí přitom, že je-li drahá jaderná elektrárna už jednou postavená, jsou její provozní náklady na rozdíl od uhelných elektráren relativně nízké. Pouze odstavením jádra si tedy Němci zdražili velkoobchodní ceny elektřiny o 3,9 procenta.

Fosilní zdroje také na rozdíl od jádra produkují emise oxidu uhličitého. Konkrétně se jedná o 36,3 milionu tun CO2 ročně navíc, než kdyby jaderné reaktory zůstaly v provozu. Dopady jedné vyprodukované tuny na klima autoři vyčíslili na 50 dolarů, celkem jde tedy o škody ve výši 1,8 miliardy dolarů ročně způsobené změnou klimatu.

Největší položku však představuje cena za zhoršené zdraví a zvýšenou úmrtnost obyvatel následkem vyššího lokálního vypouštění škodlivin, jako jsou oxidy dusíku a síry a pevné prachové částice. Zvýšená úmrtnost a zhoršené zdraví obyvatel podle trojice ekonomů přijde německou ekonomiku na 8,7 miliardy eur ročně. 

Nutno říct, že odstavení jádra má i pozitivní finanční vliv. Díky nižší než předpokládané produkci jaderného odpadu klesnou náklady na jeho uložení. Souhrnem jde ovšem jen asi o 200 milionů eur. Platí totiž, že nejvíce peněz spolyká příprava a výstavba hlubinného úložiště vyhořelého odpadu. Zda nakonec se tam uskladní odpadu o něco méně či více, už konečné náklady tolik neovlivňuje. 

Účet za bezjaderné Česko

V Česku rozhodně není předčasné odstavení Dukovan a Temelína na pořadu dne; země patří mezi největší přívržence jaderné energetiky v Evropě a v její prospěch hraje i současná snaha Evropy bojovat proti klimatickým změnám. „Politický trend je přesně opačný. Green Deal a summit EU požadují klimaneutralitu, tedy dekarbonizaci celé ekonomiky. Už tedy nikoli jen energetiky. Každá bezemisní megawatthodina bude dobrá,“ říká Ladislav Kříž, mluvčí společnosti ČEZ – vlastníka obou tuzemských jaderných elektráren. 

Obliba jaderné energetiky ovšem není nic jistého, jakákoliv havárie může vyvolat averzi vůči ní. Ostatně stačí se podívat do Německa, které zavrhlo jádro kvůli havárii v daleké japonské Fukušimě. Pojďme se tedy aspoň hypoteticky podívat, kolik by mohl stát i český odklon od jádra. 

V první řadě jsou zde dopady na samotné vlastníka bloků ČEZ. Politické rozhodnutí o předčasném vypnutí reaktorů by se jistě neobešlo bez nutnosti odškodnit firmu a její minoritní akcionáře za zmařenou investici. Kolik by to bylo, nechce odhadovat ani samotný ČEZ.

„Bylo by třeba vyřešit i otázky výše účtů na likvidaci jaderných elektráren a na trvalé uložení použitého paliva,“ počítá dále mluvčí Kříž. Podle zákona si právě ČEZ musí vytvářet rezervy na vybudování úložiště a demontáž elektráren. Společnost ve svých kalkulacích ovšem počítá s provozem reaktorů v délce kolem padesáti let a tomu také odpovídá odkládaná částka.

Podle nejaktuálnějších odhadů by demontáž Temelína vyšla na 18,4 a Dukovan na 28,6 miliardy korun. Koncem loňského roku měla polostátní společnost na tento účel našetřeno 23,8 miliardy, doplatek minimálně ve výši desítek miliard by tak pravděpodobně musel pokrýt stát. 

Podobné je to s vyhořelým palivem, případně dalšími radioaktivními odpady. Jeho uskladnění přijde podle odhadů státu na 130 miliard korun a skutečnost, že náhlým ukončením provozu by bylo odpadu o něco méně, by znamenala jen drobnou úsporu. Na takzvaném jaderném účtu je aktuálně necelých třicet miliard korun, vše nad to by opět musel uhradit erár. 

Uhlí způsobuje škody za desítky miliard

Ponechme nyní stranou dopady na cenu elektřiny – předvídání jejího dalšího vývoje je i bez kolapsu jaderné energetiky stejně spolehlivé jako sněhová předpověď na letošní zimu – a přejděme rovnou k emisím. ČEZ nedávno spočítal, že pokud by namísto Temelína elektřinu v Česku vyráběly výhradně uhelné elektrárny, vedlo by to ke zvýšení produkce o přibližně 13 milionů tun CO2 ročně. Produkce Dukovan je o něco málo vyšší, a můžeme tedy počítat zhruba s 15 miliony tun. 

Ne veškerou výrobu by samozřejmě nahradily severočeské „uhelky“, masivní a rychlý nástup solárních a větrných zdrojů by byl v takovém případě nevyhnutelný. Část produkce by jistě vykryl rovněž fosilní, ale přece jen o něco „čistší“ plyn. Došlo by i k významnému omezení vysokého exportu české elektřiny. Ten loni dosáhl 25,5 terawatthodiny, přičemž obě jaderné elektrárny vyrobily zhruba 30 terawatthodin.

Zcela bez uhlí by se každopádně stát neobešel. „Rychlé zavření jaderných reaktorů by znamenalo, že uhlí by vydrželo významně déle, než musí. Proto ani neprosazujeme, že se jaderné reaktory mají uzavřít jako v Německu. Mají normálně dožít. Není ale nutné to lámat politicky,“ říká i Jiří Koželuh, klimatický expert hnutí Duha. 

Analýza Centra pro životní prostředí při Univerzitě Karlově z roku 2011 vyčíslila externí dopady tuzemských uhelných elektráren na 53,1 miliardy korun, přičemž největší podíl připadal na lidské zdraví, následované klimatickými změnami, biodiverzitou, škodami na zemědělské produkci, případně na budovách. Pokud bychom toto číslo přepočetli na výpadek po jaderných blocích minus vývoz dospějeme k číslu 6,25 miliardy korun ročně. 

Vypínat předčasně existující jaderné elektrárny vyjde tedy dost draho. Odpověď na otázku, zda se vyplatí stavět nové jaderné zdroje, to ale nedává. 

Týdeník hrot

  • Jak Babiš bohatne na koronaviru
  • Život po Pentě
Objednat nyní