Vybrané články
z týdeníku The Economist

Konec flákání? Muskovo brutální řízení Twitteru může změnit manažerské učebnice

Miliardář, vizionář a excentrik Elon Musk popírá většinu současných manažerských pouček. A zatím mu to vychází.

Ve svých firmách, jako jsou Tesla a SpaceX, Musk možná nezahrnul lidi empatií, dokázal v nich ale vzbudit nesmírně silný pocit, že to, co dělají, má smysl. | foto Profimedia.cz

Převzetí Twitteru Elonem Muskem vyvolává politické otázky: Je v pořádku, aby nejbohatší muž světa vlastnil tak důležité fórum pro veřejnou debatu? Nabízejí se i právní otázky: Je jeho rozhodnutí zbavit se tolika zaměstnanců jen pár dní po ukončení akvizice v souladu se zákonem?

A pak jsou tu otázky strategické: Může Twitter začít vydělávat, když změní byznys model založený na reklamě na model založený na předplatném? Navíc tu máme extrémní veřejný test stylu řízení. Musk jde svým uvažováním o práci, způsobem rozhodování a pojetím role CEO vysloveně proti proudu.

Předstírejte jinde

Jeho přístup k zaměstnancům je jasným příkladem jeho antikulturního přístupu. Na futuristu je Musk velmi starosvětský šéf. Nerad pracuje na dálku: zkraje tohoto roku poslal zaměstnancům v Tesle e-mail, v němž je vyzýval, aby do práce docházeli alespoň čtyřicet hodin týdně. Každý, kdo se domníval, že je tento přístup zastaralý, mohl „předstírat, že pracuje někde jinde“, tweetoval Musk.

Bez ohledu na to, zda je jeho rozhodnutí propustit tolik zaměstnanců Twitteru v souladu se zákonem, jsou jeho metody brutální: lidem byl odepřen přístup k firemním účtům, pracovní kariéry ukončil neosobní e-mail, polovina pracovní síly zmizela mrknutím oka. Působí to, jako kdyby na firmu vyzkoušel svou rukavici Thanos. Od těch, kdo zůstali, se očekává plné nasazení.

Muskův Twitter, Twitterův Musk aneb Pták je volný, ale blbý

Twitter je plný zpráv o Twitteru. O tom, co dělá nový vlastník Twitteru, jak vyhodil šéfa Twitteru, kdo bude smět mít na Twitteru účet a kolik ho to bude stát.

Podle interních zdrojů patřilo mezi Muskovy první kroky zrušení pravidelných „dnů klidu“, na něž měli všichni zaměstnanci nárok jednou do měsíce. Šablona moderního manažera pracuje s obrazem empatického šéfa s nepřebujelým egem, který dopřává lidem prostor. Někomu ta zpráva asi nepřišla.

Muskovi kritici nicméně musejí připustit, že jeho přístup „buď bude po mém, nebo to nebude vůbec“, dříve fungoval. Ve svých firmách, jako jsou Tesla a SpaceX, Musk možná nezahrnul lidi empatií, dokázal v nich ale vzbudit nesmírně silný pocit, že to, co dělají, má smysl – od popularizace elektromobilů po kolonizaci Marsu.

Zda může tento přístup fungovat i ve Twitteru, ale není jasné. Jeho vize produktu jakožto „digitálního náměstí“, kde bude svoboda projevu jen kvést, je typicky grandiózní. Tentokrát se však nepouští do křížku s žádnými zkostnatělými „starými strukturami“, ale snaží se opravit existující byznys, v němž zdravý úsudek a politika hrají stejně podstatnou roli jako inženýrství.

Bude Muskův Twitter oázou svobody, nebo čirým peklem?

Skladba uživatelů Twitteru se začala měnit hned poté, co „milovník svobody slova“ Elon Musk platformu převzal.

Zvyklostem se vymyká i způsob, jakým Musk přijímá rozhodnutí. Relativně málo výzkumů se zabývalo tím, jak CEO rozhodují, ale v roce 2020 zveřejnila Harvard Business School studii, v níž bylo 262 jejích absolventů dotazováno na způsob rozhodování při tvorbě strategie.

Autoři výzkumu zjistili, že existuje široká škála přístupů, kdy někteří manažeři dají na instinkt a jiní naopak volí vysoce formalizované procesy. Výzkumníci dospěli k závěru, že šéfové, kteří využívají strukturovanější procesy, obvykle vedou větší a rychle rostoucí firmy (co je příčina a co následek, není zřejmé). Mívají také tendence rozhodovat se pomaleji. Musk a jeho akolyté jsou docela jiná parta: rychlá, neformální a agresivní. Už teď se objevují zprávy, že propuštění zaměstnanci Twitteru jsou vyzýváni, aby se vrátili zpátky.

Uvnitř už není

Neortodoxně se Musk chová i v jiném směru. Peter Drucker, doyen mezi filozofy managementu, popisoval CEO jako člověka, jenž tvoří most mezi vnějším světem a vnitřním chodem firmy. Drucker tvrdil, že nikdo jiný ve firmě nezastává post, jenž by v sobě kombinoval tyto perspektivy.

Digitální obři na vratkých nohách. Proč mají Netflix či Uber takové problémy

Po mnohaletých žních zažívá sektor technologických firem velký propad. Jejich byznys modely totiž narazily na své limity.

Musk ani tak nepřemosťuje propast mezi vnitřním a vnějším světem společnosti, jako ji naprosto stírá. Jeho osobní značka a bohatství jsou neoddělitelně spjaté s firmami, které řídí. V případě Twitteru jde ještě dál, když na svém účtu zveřejňuje produktové nápady, nechává sledující hlasovat a v reálném čase komentuje vývoj situace.

A Twitter sám je platformou, na níž se všichni – uživatelé, bývalí zaměstnanci, lidé, kteří společnost zakládali, zákonodárci a odborníci – veřejně vyjadřují k tomu, jak se věci mají. O vnitřku se v jeho případě moc mluvit nedá.

Můžete namítat, že Musk je stejně unikátní jako tento deal. Když učinil první nabídku na koupi Twitteru, výslovně řekl, že to není z ekonomických důvodů. Posléze se snažil z obchodu vycouvat. Příběh o miliardáři vlastnícím sociální síť má jen málo společného s výzvami, jež zaměstnávají ředitele většiny veřejně obchodovaných firem.

Pokud ale Musk přetaví svůj nejnovější riskantní podnik v úspěch tím, že bude tvrdý na své zaměstnance, zruší powerpointové prezentace a firmu bude řídit přes memy, bude potřeba MBA programy poněkud updatovat.