Vybrané články
z týdeníku The Economist

Komu vděčíme za demokracii? Přece penězům a žoldnéřům

Francouzský geochemik Francis Albarède přichází s provokativní teorií vzniku nejlepšího ze špatných způsobů vlády.

Římské starověké mince, ilustrační foto | Shutterstock.com

Kdekdo je přesvědčen, že peníze kazí demokracii. Francis Albarède se naopak domnívá, že demokracie vůbec vznikla hlavně díky ražbě stříbrných mincí. Albarède je geochemik z École normale supérieure ve francouzském Lyonu. Jeho definice geochemie je nicméně o poznání širší, než jakou by razili mnozí jiní, a zasahuje až do politických a ekonomických dějin.

Právě dokončil projekt Evropské rady pro výzkum týkající se stříbra (Stříbrné izotopy a vzestup peněz). Studiem složení izotopů ve starověkých stříbrných mincích se pokusil zjistit, kde byl kov v minci obsažený vytěžen, a odvodit z toho vzorce toku tehdejšího obchodu.

Velmi krotcí Sparťané. Infanticida je zřejmě jen mýtus

Nová studie naznačuje, že obecně rozšířená představa Sparťanů coby eugeniků, kteří zabíjeli či nechávali úmyslně zemřít postižené novorozence, může ve skutečnosti být jen dva tisíce let starým mýtem.

Albarède na nedávné vědecké konferenci představil svou teorii o tom, že výroba malých stříbrných plíšků o víceméně stejné váze a čistotě vedla v šestém století před naším letopočtem k pádu oligarchů v desítkách řeckých městských států. A k jejich následnému nahrazení různými verzemi ideje, že by se všichni svobodní muži měli podílet na politickém zřízení, v němž žijí.

Lýdský vynález

Stříbro i svobodní muži podle jeho interpretace událostí vzešli z někdejšího zvyku Perské říše najímat Řeky jako žoldnéře. Existovala velká poptávka po hoplítech, těžce ozbrojených pěšácích, kteří v této době tvořili jádro řeckých armád a řada z nich našla později žoldnéřskou práci v neřeckých armádách. Často se pak stávalo, že bojovali proti jiným Řekům.

Jak „uschli“ Chetité. Pádu chetitské říše předcházely tři roky sucha

Tři neobvykle úzké letokruhy dochované ve starém jalovcovém dřevě ukazují, že střed Malé Asie postihlo v letech 1198 až 1196 př. n. l. ničivé sucho.

Obzvlášť velkým zájemcem o jejich služby byla v době svého válečného expanzivního úsilí, na konci šestého století, Perská říše, která často naverbovaným hoplítům platila inovativním způsobem v podobě stříbrných mincí. Ty vznikly na jednom z Peršany dobytých území, v Lýdii, a měly takovou podobu, aby se snadno přepravovaly a směňovaly. Jako platidlo je zavedl zakladatel Perské říše Kýros II.

Řada řeckých měst lýdský vynález převzala, což znamená, že mince pro ně nemohly být úplné novum. A když se válečníci vrátili domů – obrazně řečeno bohatí jako Kroisos, lýdský král, kterého Kýros svrhl –, vytvořili ambiciózní střední třídu, jež představuje sine qua non všech úspěšných revolucí. A pořádně rozhoupali politickou bárku.

Oligarchové to ustáli

Výhody plynoucí z oběživa brzy uvítaly i další středomořské a blízkovýchodní oblasti, nedošlo tam však k prudkému přívalu peněz a jejich vlastníků, tím pádem se jim někdejší mocenské vrstvy dokázaly přizpůsobit. V řadě řeckých měst však tamější oligarchové nedokázali čelit vlně žoldnéřského stříbra, a vlády se tak chopili svobodní muži (nikoli ženy a otroci, pochopitelně – tak radikální tehdy nikdo nebyl).