Vybrané články
z týdeníku The Economist

Komu to píchnout? Celý svět řeší nedostatek vakcín

Odpověď rozhodne nejenom o tom, kdo přežije, ale také o tom, jaký zdědí svět

Komu to píchnout? Celý svět řeší nedostatek vakcín
Izraelský premiér Benjamin Netanjahu podstupuje očkování proti covidu-19 | Profimedia.cz

Naléhavost očkování proti covidu-19 den ode dne roste. Po světě se aktuálně šíří dvě nové varianty viru, zaznamenané v Británii a v Jižní Africe. Zatím se sice nezdá, že by víc zabíjely, ale jsou mnohem nakažlivější, hrozí proto, že dojde k zahlcení nemocnic.

Spásou může být rychlé očkování. Po celý rok 2021 však bude vakcín nedostatek, počty mrtvých budou narůstat, přestože budou mít miliardy lidí pocit bezpečí zdánlivě na dosah ruky. Když se všechno do nejmenších podrobností udělá správně, může to zachránit stovky tisíc životů. Když se to zpacká, ztratí lidé důvěru ve své vlády, ve výhody veřejného zdravotnictví i v to, že svět dokáže spolupracovat.

Propastné rozdíly

Začněme s vládami, které už teď čelí kritice. Zatímco Izrael stihl do 5. ledna naočkovat 16 procent obyvatel, Francie zvládla pouhou setinu procenta a Nizozemsko do té doby ani nezačalo. Španělsko: V Madridu se použilo do stejné doby pouhých šest procent dodaných vakcín, v Asturii jich lidem lékaři podali přes 80 procent. V Americe rozvezla federální vláda do 7. ledna 17,3 milionu dávek, což je hluboko pod plánem. Pouhých 5,3 milionu Američanů dostalo vakcínu.

Důvody pro to jsou částečně strukturální. Malá země jako Izrael může převážet hluboce zmrazenou vakcínu po celé zemi, aniž by se zkazila. Izrael má navíc digitalizovaný zdravotnický systém, v němž lze snadno identifikovat a kontaktovat pacienty. Amerika je obrovská a federální a má roztříštěnou zdravotní péči. Značnou roli však hraje i nekompetentnost. Všechny státy měly na přípravu měsíce, ale převážně je promarnily a dělaly chyby. Americká federální vláda nezajistila jednotlivým státům včas dostatečné financování, aby se mohly včas připravit na vakcinaci. Ve Francii, kde panuje silný odpor proti očkování, se byrokracie zaměřila spíš na to, aby získala souhlas lidí s vakcinací, než na přípravy samotného očkování. Na některých místech očkování kvůli svátkům na konci roku zastavilo nebo zpomalilo.

Vzhledem k tomu, kolik životů je v sázce, nemluvě o bilionech dolarů, o něž světová ekonomika kvůli lockdownům přišla, musejí být vlády kreativnější. Otevřít centra v noci. Pokud studenti medicíny, veterináři, laboranti, zubaři a lékaři v důchodu ještě neprošli školením na očkování, měli by je urychleně absolvovat. Úřady mohou pacienty požádat, aby veškeré údaje vyplnili online, než si půjdou pro injekci. Místo vyhrožování ztrátou licence za porušení pravidel by stát měl lékaře povzbuzovat, aby samostatně mysleli. Učte se od ostatních. V roce 1947 dokázalo město New York naočkovat pět milionů lidí proti neštovicím za pouhé dva týdny.

Očkovací diplomacie

Vakcinace je také testem veřejného zdravotnictví. Až se podaří vyladit logistiku, k čemuž nakonec dojde, stane se hlavním úzkým hrdlem množství dostupných vakcín. Pfizer, Moderna a AstraZeneca dokážou během roku 2021 vyrobit něco málo přes pět miliard dávek, což postačí pro 2,5 miliardy lidí. Bude potřeba výrazně víc, včetně miliardy dávek ruského Sputniku V a dvou čínských vakcín.

Obě země nabídly své vakcíny kdekomu, částečně jako nástroj „měkké moci“. Aby naplnily svůj potenciál, musí je schválit nezávislý a důsledný regulátor v jiné zemi nebo samotná Světová zdravotnická organizace (WHO). Pokud některé státy schvalovací proces obejdou, jako Argentina se Sputnikem V, neuvěří dostatečné množství lidí, že vakcína dokáže virus zastavit. A pokud látky dostanou licenci bez náležitého testování, jako vakcína vyráběná indickou společností Bharat Biotech, může to zdiskreditovat očkování jako celek.

Další možností, jak nafouknout zásoby, je dát více lidem první dávku a prodloužit interval do podání té druhé, což udělají Britové, Dánové a nejspíš i Němci. Kritici upozorňují, že v takovém případě může být vakcína méně účinná, což opět podkopá důvěru v očkování, a že by si díky „seznámení“ s částečně chráněnými lidmi mohl virus vůči očkovací látce vypěstovat odolnost. Příznivci tohoto postupu říkají, že mají důkazy, podle nichž bude zpožděná druhá dávka (booster) fungovat a že by podle imunologie lidem měl v těle zůstat dostatek ochranných látek proti viru.

Kdo má v tomto sporu pravdu, odhalí až realita. Dokud se nepodaří nashromáždit dostatek důkazů, WHO správně varovala státy, aby druhé dávky nezpožďovaly, pokud to nebude nezbytně nutné. Do kategorie „nezbytně nutné“ spadají hrozící kolapsy mnoha nemocnic, což je případ Británie.

A konečně, očkování je velkou zkouškou toho, zda svět dokáže spolupracovat v boji se společným nepřítelem, jako je organizovaný zločin nebo klimatická změna. V rozvojových zemích probíhaly klinické zkoušky. V některých z nich, jako například v Jihoafrické republice, která momentálně zažívá prudký nárůst případů covidu-19, se vyrábějí vakcíny pro nadnárodní společnosti. Tyto země by také měly mít z vakcín nějaký prospěch. Podle matematických modelů by optimální globální distribuce vakcín v závislosti na jejich potřebnosti mohla zachránit jedenapůlkrát víc životů, než když se distribuce zaměří pouze na bohaté země. Čím víc bude virus cirkulovat, tím víc bude mutovat. Zkrácení pandemie by prospělo celé globální ekonomice. V zájmu Ameriky i Evropy je srovnat ve vakcinační diplomacii krok s Čínou a Ruskem.

Neseďte na dávkách

Prvotní kritika bohatých států ohledně monopolizace vakcín je příliš tvrdá. Mnohé objednaly víc vakcín, než kolik skutečně potřebují, prostě proto, že nevěděly, která z nich bude fungovat. Vakcíny od Pfizeru a v menší míře i ty od Moderny vyžadují skladování při velmi nízkých teplotách a mnoho nízko- a středněpříjmových států jednoduše nemá adekvátní mrazicí kapacity. Ale je logické, že státy jako Kanada, která má objednáno pět dávek na osobu, by měly levnější vakcíny, které snesou vyšší teploty, jako je ta od společnosti AstraZeneca, co nejdříve přenechat jiným.

Vše by mělo probíhat prostřednictvím mechanismu COVAX, který soustředil nákupy vakcín a jejich spravedlivou distribuci. Během letoška by měl alokovat téměř dvě miliardy dávek. Zajištění dostatku prostředků na jejich nákup by mělo být prioritou. COVAX doufá, že se mu do léta podaří naočkovat zhruba 100 milionů zdravotnických pracovníků. Poté bude muset najít způsob, jak vakcíny rozdělovat podle potřebnosti, která se stát od státu liší. Globální handrkování o vakcíny, které COVAX ochromí, zapříčiní zbytečně mnoho mrtvých.

Nejbližší měsíce budou těžké. Dokud bude vakcín málo, bude kolem očkování spousta sporů a nejistoty. Pokud se lidem bude zdát, že vakcinaci provázejí zmatky a nespravedlnost, bude to pro ně jen dalším důkazem selhání elit. Pokud si bohaté země monopolizují zásoby vakcín, poštve to jednotlivé státy proti sobě. Ať tak či tak, lidé zapomenou, že pouhý rok po objevení nového koronaviru proti němu 30 zemí začalo očkovat své obyvatele. A to je koneckonců něco, čemu bychom měli tleskat.

© 2021 The Economist Newspaper Limited
All rights reserved. Publikováno na základě licence s The Economist, přeloženo týdeníkem Hrot.
Originální článek v angličtině najdete na www.economist.com.

Týdeník hrot

  • Testování ve školách je vládní trapas
  • Čím se liší konzervativec od liberála?
Objednat nyní