Komentář: Potřebujeme Marshallův plán pro české školství

Pandemie nám o českém školství řekla mnohé. Jednoznačně se ukázalo, že jej vlastně nikdo neřídí.

Komentář: Potřebujeme Marshallův plán pro české školství
ilustrační foto | Tomáš Novák týdeník HROT

Ministr školství se za dva měsíce největšího šoku a krize, kterým kdy školství muselo projít, objevil párkrát na tiskovce vlády a párkrát v televizi. Očekával bych od ministra to, co každý z nás, kteří řídíme firmy nebo organizace, musíme dělat dennodenně. Jít příkladem, projevit leadership, popsat výzvu, která je před námi, motivovat, definovat plán a připravit jeho exekuci. To se bohužel nestalo a už se to ani nestane.

Nejedná se ovšem ani tak o selhání jednotlivce, nýbrž o selhání architektury celého našeho systému, která se musí naprosto zásadně změnit, jinak budeme mít v 21. století docela zásadní průšvih. Proč? Myslíte si, že ministerstvo školství má schopnost nebo i pravomoc „řídit“ školskou soustavu? Nemá, protože zřizovatelem škol jsou obce a kraje. To znamená, že školy jsou vlastně rukojmím volených politiků. 

Logika ze severu

Já řídím vzdělávací skupinu, která provozuje mimo jiné síť čtyř škol. Představte si mě jako takového malého ministra školství. Má práce spočívá v definování cílů a strategie. Naše síť škol má svého ředitele, který je nadřízeným všech čtyř ředitelů a ředitelek. Jeho úlohou je dennodenní operativní řízení celé sítě, supervize toho, že se dodržuje koncepce, strategie a cíle, které jsme si definovali. Potom máme konkrétní ředitele, kteří řídí své jednotlivé školy a díky podpůrné struktuře mnoha různých centrálních oddělení, kterou jsme kolem naší sítě vytvořili, tráví naprostou většinu svého času pedagogickým vedením škol a ne papíry, provozem budovy a tak dále. Může tak fungovat státní školství?

Vydání

Celý článek je dostupný předplatitelům týdeníku Hrot.

Staňte se jedním z nich, nebo článek odemkněte zakoupením celého vydání.

od 184 Kč za měsíc

Předplatit

Máte předplatné?

Přihlásit