Je zvláštní ze strany státu nebo EU dotovat firmy, aby unesly cenu energie, kterou dotační autorita sama zdražuje systémem emisních povolenek.
Je zvláštní ze strany státu nebo EU dotovat firmy, aby unesly cenu energie, kterou dotační autorita sama zdražuje systémem emisních povolenek.
Prudce rostoucí ceny energií a surovin zkomplikují centrálním bankám boj proti inflaci, říká šéf Norges Bank Investment Management.
Prudce rostoucí ceny energií a surovin zkomplikují centrálním bankám boj proti inflaci, říká šéf Norges Bank Investment Management.
Úroky na spořicích účtech klesají. Ještě více tak pravděpodobně poroste zájem Čechů o investice. Je to logický krok pro ty, kteří chtějí dosáhnout na lepší výnos pro své úspory. Už loni investice v Česku zaznamenaly mimořádný rok.
Úroky na spořicích účtech klesají. Ještě více tak pravděpodobně poroste zájem Čechů o investice. Je to logický krok pro ty, kteří chtějí dosáhnout na lepší výnos pro své úspory. Už loni investice v Česku zaznamenaly mimořádný rok.
Nejdůležitější spor o budoucnost evropské energetiky mezi Francií a Německem se momentálně vede bez velké pozornosti veřejnosti, což je škoda.
Jedná se totiž o ceny energie a ty, jak jsme se v uplynulých pár letech mohli přesvědčit, mohou být velmi různé.
Ve stručnosti jde o to, že jaderná Francie se v chystané dohodě o reformě unijního trhu s elektřinou domáhá stejného zacházení s jadernými elektrárnami, jako se má zacházet se soláry a větrníky. Francouzi potřebují zafinancovat obří výdaje do obnovy svých jaderných elektráren, které v minulých letech tamní vláda hodila přes palubu v přesvědčení, že budoucnost patří vysněným obnovitelným zdrojům a na rozvráceném energetickém trhu to moc nedává finanční smysl.
Během energetické krize ovšem Francouzům – na rozdíl od Němců – došlo, že ozelenění energetiky tak jednoduché nebude a pro konkurenceschopnost průmyslu je potřeba dostupných cen energie, které přes všechna velkoústá prohlášení bojovníků za dekarbonizaci větrníky vůbec, ale vůbec negarantují.
Francouzští politici se tak dožadují, aby mohl stát uzavírat s jadernými elektrárnami tzv. contract for difference úplně stejně, jako to má být možné u OZE. Lze to pochopit, protože jen to zajistí bankovní financování naplánované vlny rekonstrukcí.
Jenže Němci vystresovaní z toho, že jim ceny energií devastují průmysl, mimochodem podobně jako v Česku se stejnou cenovou hladinou, propadají trochu zuřivosti, že by druhá největší ekonomika v EU na tom mohla být v případě umožnění těchto kontraktů s cenami elektřiny ještě lépe, než je teď. Trochu tím zpochybňují svůj vlastní politický postoj, podle něhož k levné energii vede cesta jen a pouze přes zmíněné větrníky a slunečníky.
Jenže ono to tak momentálně vůbec nevypadá. A to ani podle cinknutých metrik. Například i ty nejefektivnější větrné turbíny na moři, tzv. offshore elektrárny, nyní vykazují v USA podle metodiky LCOE, která měří náklady na výrobu energie z různých zdrojů podle investičních i veškerých provozních nákladů za celou dobu životnosti, nákladovou cenu 114,5 dolaru za megawatthodinu.
To je dokonce více, než stojí v Česku energie z uhlí i po započtení ceny emisní povolenky. Metodika LCOE přitom do ceny nepočítá náklady na stabilizaci soustavy a vyrovnávání výkonu v době, kdy nefouká, a považuje tak všechny zdroje za stejně funkční. Hlavní příčinou je zdražování technologií. Za poslední dva roky stouply investiční náklady o neuvěřitelnou polovinu.
Není divu, že se ani v tom Německu moc nedaří stavět a do státem vypisovaných aukcí na dotované ceny se nikdo moc nehlásí. Ty nyní nežádoucí francouzské jaderky opravené se státními dotacemi tak nakonec budou Němcům v blízké budoucnosti ještě dobré.
A je otázkou, zda aktuální přání, aby sousedovi na západě chcípla koza, když ta moje je už dáno zcepenělá, je od země, která si sama rozvrátila energetiku, zrovna dvakrát moudré.
