Komentář: Fiala, co po vodě chodí

Jak se Petru Fialovi podařilo přesvědčit Miloše Zemana, aby ustoupil?

Komentář: Fiala, co po vodě chodí
Prezident Miloš Zeman v pátek jmenuje vládu podle návrhu premiéra Petra Fialy včetně nominanta na ministra zahraničí Jana Lipavského. | foto Profimedia.cz

„Nejsem ten, co po vodě chodí...“ zpívá ve skvělé písni na své poslední desce Michal Prokop. Teď se zdá, že jsme člověka, který to zvládne, potkali. Petr Fiala vyhrál velmi nepravděpodobně parlamentní volby, což ještě šlo svést na mimořádné rozpoložení voličstva, případně na nezvyklou konjunkci Marsu s Jupiterem. To, že ale dokázal obrátit starého krokodýla Miloše na záda a přinutit ho, aby ustoupil od svých zcela očekávaných a obvyklých obstrukcí a jmenoval vládu, tak jak si ji nový premiér nanominoval, hraničí s nadpřirozenými jevy.

Hledat důvody Zemanova ústupu do předem nepřipravených pozic, je hodně obtížné. Zmoudřel snad po faktickém zmrtvýchvstání, nebo to vyhnadloval za láhev becherovky propašovanou do prohibičních Lán?

Určitě se najdou i pravděpodobnější a serióznějsí konstrukce. Můžeme spekulovat, že odhadl své docházející síly a nakonec vzdal válku s Ústavním soudem, po níž mohla následovat jen potupná kapitulace, nebo vzdor a risk hlasování o ústavní žalobě pro porušování ústavních povinností.

Nebo, jak naznačoval hned zčerstva zrazený Tomio Okamura, to vyhandloval za nějaké své důležitější zájmy? Třeba Koudelku na BIS, nebo bezpečný odchod pro své fámuluse mající problémy s policií? To bude jistě předmětem urputného zkoumání.

I v takovém případě by Fiala překvapil mimořádně zkušenou a tvrdou hrou tělem. To jsme u českého politika v tak mistrovském provedení dávno neviděli. Až by člověka skoro ovládly nemístné naděje, že by tahle země nemusela skončit tak špatně, jak to už dlouho vypadá. Ale nezakřiněme to. On ten Lipavský fakt na nějaké jásání zrovna není tou správnou figurou.