Kolaps se nekoná. Ukrajinské děti české školy nezahltily

Měla to být největší zkouška stability tuzemského školství za poslední roky. Migraci z Ukrajiny jsme však zatím zvládli. I proto, že z odhadovaného čtvrt milionu dětí se nakonec zapsala jen necelá polovina.

Kolaps se nekoná. Ukrajinské děti české školy nezahltily
ilustrační foto | Shutterstock.com

Po přílivu Ukrajinců do Česka poté, co na konci února oznámil ruský prezident Vladimir Putin zahájení speciální vojenské operace na Ukrajině s cílem „denacifikovat a demilitarizovat“ zemi, to chvíli vypadalo, že české školství nemůže takovou zátěž unést. Ministerstvo školství odhadovalo, že o místo v našich vzdělávacích institucích bude usilovat až 150 tisíc ukrajinských dětí mladších osmnácti let. Někteří odborníci to označovali za podhodnocené číslo a sami odhadovali až 200 tisíc dětí. 

Uprchlická vlna nás zasáhla v době, kdy zejména v oblastech Prahy, středních Čech či na jižní Moravě z důvodu nástupu silných populačních ročníků nebyla místa ani pro české děti. I proto se nějakou dobu uvažovalo nejen o integraci, tedy včlenění ukrajinských dětí do českých třídních kolektivů, ale rovněž o vytváření velkých ukrajinských tříd, kde by se děti učily podle ukrajinských osnov a s učiteli stejné národnosti. To odborníci považovali jen za krajní variantu.

„V takových případech bylo až příliš velké riziko segregace. Ta by v konečném důsledku nepomohla nikomu. Jako klíčové se pro úspěšnou integraci nakonec ukázalo primární rovnoměrné rozložení mezi regiony, aby veškerý tlak nedopadal jen na Prahu a největší města,“ zdůrazňuje Kristýna Titěrová, programová ředitelka organizace Meta. Děti se postupně dostávaly do takzvaných adaptačních skupin, které předcházely běžným třídám, a v nich se v menších kolektivech učily český jazyk.

Zatěžkávací zkouškou mělo být září, kdy se mělo naplno ukázat, kolik ukrajinských dětí nakonec skutečně do škol nastoupilo. Statistiky, které zveřejnilo ministerstvo školství na konci měsíce, byly překvapivé. Do mateřských škol se zapsalo deset tisíc dětí, do základních škol 51 tisíc žáků. Na střední školy jen pět tisíc žáků a studentů. Celkem 66 tisíc žáků. Tedy méně než polovina oproti odhadům. 

„Tento počet však zahrnuje i ty z nich, kteří již v předchozím období přestali tyto školy navštěvovat, a to například z důvodu návratu rodiny na Ukrajinu. Takových je asi deset tisíc,“ uvádí Aneta Lednová, tisková mluvčí resortu. Proč je nakonec žáků ve školách výrazně méně, ministerstvo netuší. Podle Jana Mareše, odborného náměstka ministra pro oblast vzdělávání a mládeže, by v Česku mělo aktuálně přebývat zhruba 130 tisíc ukrajinských dětí do osmnácti let věku.

Teoreticky celá polovina dětí do českých škol tedy vůbec nenastoupila. Problém je, že tyto údaje nejsou spolehlivé. Statistiky spravuje ministerstvo vnitra. To sice má poměrně přesná data ohledně nově příchozích uprchlíků, u těch stávajících je to však už složitější. Není vzácné, pokud se celá ukrajinská rodina během večera sbalí a přes noc se vrátí zpátky na Ukrajinu, aniž by to komukoli sdělila. S tím, jak se Ukrajině v posledních týdnech daří postupně osvobozovat svá území, by se tento scénář mohl stát ještě častějším.

Kde zůstali středoškoláci?

Nejproblematičtější skupinou jsou u nás středoškoláci. Do Česka jich z Ukrajiny uteklo dvacet tisíc, do školy ale nastoupila jen čtvrtina z nich. Z průzkumu agentury PAQ Research vyplynulo, že mladí uprchlíci nemají o možnosti zápisu ke studiu dostatek informací.

Překážkou bývá také neznalost jazyka a třeba i složitá finanční situace ukrajinských rodin. Míra příjmové chudoby mezi ukrajinskými uprchlíky v Česku je nesrovnatelně vyšší než v české populaci. I při započtení humanitární dávky a hodnoty podpory na bydlení žije v příjmové chudobě přes 35 procent uprchlíků, zatímco mezi Čechy devět až deset procent. Je tedy možné, že část mladých raději než školu navštěvuje brigády, aby rodině finančně vypomohla. Podle ministerstva je častým problémem také přetlak na určité studijní obory a v určitých lokalitách. Struktura středních škol je však plně v kompetencích krajů.

Školy se samozřejmě zpočátku potýkaly s problémy. Jazyková bariéra znesnadňovala komunikaci. Ředitelé nevěděli, zda mohou počítat s finanční podporou státu. Nebylo jasné, jak se mají ukrajinské děti učit a nakolik českou výuku skloubit s tou, kterou distančně po internetu zajišťuje okupovaná Ukrajina. Postupně se však daří problémy napravovat. Ministerstvo školství zjednodušilo nabírání asistentů pedagogů z Ukrajiny a zajistilo i jejich financování. V ideálním případě by tak každá třída s ukrajinskými žáky měla mít svého asistenta, který dětem pomáhá.

Podle učitelského spolku Začni učit! by časem mohly v Česku působit tisíce ukrajinských asistentů pedagoga, ale rovněž učitelů. „Pomůžeme tisícům motivovaných žen a ony můžou pomoci nám. Je to situace, kdy si můžeme pomoct navzájem,“ říká Petra Yakubov, koordinátorka projektu s názvem Začni učit v Česku! Podle ní Česku dlouhodobě chybějí učitelé některých aprobací a učitelský sbor u nás také čelí stárnutí. Ukrajinské asistentky a učitelky by situaci mohly zlepšit. Spolek jim proto pomáhá například s nostrifikací diplomů o dosaženém vzdělání nebo s hledáním práce na školách.

To podpořily i další neziskové organizace. Konsorcium, které spojilo například Charitu ČR, Adru či Člověka v tísni, chce v následujících týdnech prezentovat osvětovou kampaň, jejímž hlavním cílem je vysvětlit, že Česko bude mít z uprchlíků nakonec mnohem více benefitů, než kolik nás budou stát. Ukrajinky se prý mohou stát významnou pomocí pro české školství, sociální služby nebo zdravotnictví. K tomu neziskovky spustily speciální webové stránky Zacitspolecne.cz.