Vybrané články
z týdeníku The Economist

Klub přátel kriketu

Jak se dá dělat zahraniční politika v multietnické společnosti, jako je ta britská.

Klub přátel kriketu
ilustrace Vojtěch Velický

Toto je několik výjevů z Británie minulého týdne. Desítky tisíc protestujících míří k izraelské ambasádě, někteří skandují: „Izrael je teroristický stát!“ Konvoj vozidel ověšených palestinskými vlajkami, z nichž chuligáni vyřvávají „Do hajzlu s Židy, znásilnit jejich dcery!“, projíždí částí severního Londýna, ve které žije velká židovská komunita.

Dva hráči klubu Leicester City oslavují vítězství v FA Cupu rozvinutím palestinské vlajky. Řada z protestujících přitom patří k početné britské muslimské populaci.

To, že je Británie multietnickou společností, znamená, že v ní zahraniční události rezonují o poznání hlasitěji než dříve. Invaze do Iráku za labouristické vlády rozlítila spoustu britských muslimů. Osud Kašmíru je ve Wycombu uprostřed venkovského hrabství Buckinghamshire tak palčivou otázkou, že místní toryovský poslanec založil spolek Konzervativní přátelé Kašmíru.

Klasičtí politici dělali, co mohli, aby ochránili zahraniční politiku před demokratickými tlaky a mohli se, jako Platonovi strážci, soustředit na dlouhodobé zájmy. Dnešní zahraniční politiku nedeformují jen demokratické tlaky, ale také etnické síly.

Zájmy a emoce

Politické strany soupeří o hlasy etnických menšin a do placu házejí zahraniční politiku. Konzervativní strana zpochybňuje tradiční labouristický vliv nad menšinami, obzvláště nad nemuslimskými obyvateli z indického subkontinentu. Voliči indického původu upřednostňovali ve volbách v roce 2019 labouristy před konzervativci jen v pěti ku čtyřem případům v porovnání se třemi ku jednomu v etnických menšinách jako takových.

Vláda má proto zájem na budování těsnějších vazeb s Indií, byť to znamená napjaté vztahy s Pákistánem. Znamená to také, že straničtí aktivisté šeptem sdělují indickým voličům, že labouristická strana je hračkou v rukou muslimů obecně a Pákistánců konkrétně.

Mohutně roste počet etnických nátlakových skupin. Na straně toryů dnes stojí čtyřicet až padesát „spřátelených“ skupin a labouristé jich mají podobný počet. Konzervativní přátelé Izraele pomohli toryům, aby se z instinktivně proarabské strany změnili v široce proizraelskou. Teď jsou na vzestupu další KPI, Konzervativní přátelé Indie. Dokazuje to rostoucí počet hinduistických tváří ve vrcholných pozicích ve straně – například ministr financí Rishi Sunak či ministryně vnitra Priti Patelová. V roce 2019 naznačili, že by mohli straně zajistit čtyřicet křesel.

Z toho pramení řada obav. Jednu z nich představuje možná balkanizace zahraniční politiky: utváření takových postojů, které budou konvenovat konkrétním domácím zájmovým skupinám. Další tvoří čiré emoce. Problematiky Izraele či Kašmíru byly dost složité už předtím, než se propletly s lokální politikou severního Londýna nebo Boltonu. Třetí je to, co Samuel Huntington nazýval „střetem civilizací“. Čím víc se bude Labouristická strana identifikovat s muslimy a Konzervativní strana s hinduismem a izraelským nacionalismem, tím víc ničivých konfl iktů se bude reprodukovat v britských volebních obvodech.

Jak se mohou politici podobným katastrofám vyhnout a zároveň nepopírat, že Británii masová imigrace změnila? Snadno se řekne, že politici musejí upřednostňovat národní zájem před zájmy jednotlivých etnických skupin. Ale co je národní zájem jiného než souhrn zájmů všech obyvatel země? Pokud se skladba obyvatel změní, změní se i jejich zájem.

Etnické skupiny mají plné právo sdružovat se a agitovat. A britské regionální zájmy v Indii, Pákistánu (a Kašmíru) jsou dozajista formované tím, že miliony britských občanů mají v oblasti silné rodinné vazby.

Stejně snadno se řekne i to, že by politici neměli politiku vnímat prizmatem určitých skupin. Jiné nebezpečí však pramení z přesně opačného jednání: z přistupování k zahraniční politice jako k nástavbě domácích sporů. Hlavním viníkem je v tomto případě bývalý lídr labouristů, Jeremy Corbyn, který se tento týden objevil na pódiu vedle nafukovací postavy se zahnutým nosem. Skupiny Palestinců a Kašmířanů vnímá jako globální ekvivalent britské pracující třídy, jako homogenní masu utlačovaných, spíše než konkrétní lidi fungující v konkrétním prostředí. Někteří stoupenci brexitu dělají stejnou chybu, když postulují globální boj mezi sílícím nacionalismem na jedné straně a ustupujícím globalismem na straně druhé.

Sbohem, drazí přátelé

Tvůrci zahraniční politiky musejí updatovat své schopnosti, aby obstáli v nové době: například musejí být vnímavější vůči významu kulturních vazeb a síle náboženství. Zároveň však musejí aktivně využívat některé z nejstarších nástrojů z diplomatické krabičky, obzvláště nestrannost a zdravou skepsi.

Měli by si uvědomovat, jakou moc mají etnické vášně, a zároveň by je měli zchladit ledovou vodou. Je zapotřebí, aby přistřihli křídla samozvaným komunitním vůdcům a omezili „přátelské“ organizace, neboť ani jedno není reprezentativní.

Většina etnických komunit se na zahraniční politice neshodne: mnozí britští Židé se stavějí proti izraelské politice na Západním břehu a řada mladých muslimů ignoruje stárnoucí imámy, kteří prohlašují, že hovoří jménem jejich víry. Některé organizace přátel toho či onoho jsou ovládané klikami zastávajícími nesmírně vyhraněné postoje k domácí politice zemí, jež podle svých slov reprezentují. V jiných se skrývají partičky lobbistů.

Existuje důvod pro opatrný optimismus. Etnické menšiny by měly být pro „globální Británii“ odvracející se od Evropy směrem k Asii zásadní výhodou. Kdo jiný by také dokázal lépe navázat obchodní vazby než lidé, kteří hovoří místním jazykem a které s lokálními obchodními společnostmi spojují rodinné vztahy?

Norman Tebbit, ministr konzervativního kabinetu v 80. letech minulého století, vytvořil „kriketový test“, díky němuž poznal, kdo je vůči komu loajální. Kriket zároveň slouží i jako příklad naprostého opaku. Hru, kterou vynalezl imperiální národ, hrají hinduisté, muslimové a řada dalších etnických a náboženských skupin. A v tu chvíli zapomínají na rozdíly a dodržují všeobecně platná pravidla.

© 2021 The Economist Newspaper Limited
All rights reserved. Publikováno na základě licence s The Economist, přeloženo týdeníkem Hrot.
Originální článek v angličtině najdete na www.economist.com.

Článek vyšel v tištěném vydání týdeníku Hrot.

Týdeník hrot

  • Jak se lepí díra po covidu
  • Judista mezi jurtami
Objednat nyní