Vybrané článkyz týdeníku The Economist
Klidná síla v Zálivu se probouzí. Ománu hraje dražší ropa do karet
Nový ománský sultán Hajtham bin Tárik mění ekonomiku dosud trochu opomíjené země u Perského zálivu.
Když v březnu Írán propustil dva britské vězně, nepřekvapilo, že jejich první kroky zamířily do Ománu. Nazanin Zaghari-Ratcliffeová a Anoosheh Ashoori strávili roky v íránských věznicích kvůli vykonstruovaným obviněním ze špionáže a Teherán je propustil, až když mu Británie splatila jeden prastarý dluh. Omán sehrál v celém příběhu roli klíčového prostředníka, když zajistil letadlo, které propuštěné dopravilo do bezpečí, a banku, přes niž Britové poslali peníze.
Uběhly už dva roky od chvíle, kdy sultán Hajtham vystřídal na trůnu svého zesnulého bratrance Kábúse, jenž zemi vládl pět desítek let. V době, kdy přebíral moc, se toho o Hajthamovi moc nevědělo. Kábús svého nástupce nikdy veřejně nejmenoval. Nebylo jasné, co lze očekávat od nového vládce, jehož vcelku nudná kariéra do té doby obnášela – mimo jiné – práci v diplomacii, oslavování národního kulturního dědictví, chození na fotbal a dohled nad sčítáním lidu.
Ománská role při výměně vězňů naznačila, že přinejmenším v zahraniční politice hodlá nový vládce pokračovat v kurzu svého předchůdce. Sousední Saúdská Arábie a Spojené arabské emiráty (SAE) jsou těžké váhy Perského zálivu s mnohem hlubšími kapsami a mocnějšími armádami. Omán naproti tomu s úspěchem využil svou neutralitu, a nejen vůči Íránu.
Nový sultán zachoval ománskou neutralitu ve válce v sousedním Jemenu, kde proti sobě stojí Saúdy vedená koalice proti Húsíům, ozbrojené skupině, která se v roce 2014 zmocnila vlády nad částí jemenského území. Hajtham uspořádal jednání mezi válčícími stranami, zatím bez valného úspěchu, i když v roce 2020 Omán vyjednal výměnu zajatců, při níž Húsíové propustili dva Američany. Sultán Hajtham také udržuje přátelské vztahy se Saúdskou Arábií a SAE v naději, že tak přiláká investice. Vesměs všechno běží v zajetých kolejích.
Naprostá závislost
V domácí politice však nový ománský vládce začal dělat změny. Sultán Kábús sice vybudoval moderní ománský stát, ale jen minimálně diverzifikoval ekonomiku. Omán je pouze středně velkým producentem ropy, když těží přibližně milion barelů denně, jeho ekonomika však na černé surovině zcela závisí – ropa tvoří dvě třetiny vývozu a více než sedmdesát procent příjmů státní kasy.
Sultán Hajtham zdědil zpomalenou ekonomiku. Od roku 2017 nepřekročil růst ománského HDP dvě procenta. Roky nízkých cen ropy zvýšily ománský zahraniční dluh z 64 procent HDP v roce 2016 na 94 procent HDP v roce 2019. Pak přišla pandemie, která v roce 2020 způsobila kontrakci neropné části ekonomiky o čtyři procenta a vyhnala schodek běžného účtu platební bilance na čtrnáct procent HDP.
To vyvolalo změny, které odstartovaly ve veřejném sektoru. Mzdy státních zaměstnanců činily v roce 2020 patnáct procent HDP a tvořily 25 procent veřejných výdajů. Ale když se po druhé hodině odpoledne projdete po vládní čtvrti, o státního úředníka téměř nezavadíte.
Od roku 2020 musejí staří nuceně odejít do důchodu a ti mladší se musejí spokojit s nižšími platy. Loni zavedl Omán pětiprocentní daň z přidané hodnoty, jako už čtvrtý stát v Perském zálivu. Ministerstvo financí očekává, že na ní v roce 2022 vybere 450 milionů riálů (téměř 26 miliard korun), tedy zhruba čtyři procenta veškerých příjmů státní kasy. Loni také stouply ceny elektřiny a vodného. Stát uvažuje o odbourání plošných dotací do roku 2025.
Ománský rozpočet na letošní rok počítá s pětiprocentním schodkem, což je lepší než v uplynulých letech, ale stále dost na zemi s poměrem zadlužení k HDP nad sto procenty. Rozpočet ovšem počítal s cenou padesát dolarů za barel ropy. Pokud současné vysoké ceny vydrží, mohl by se Omán dostat do značného přebytku a překlopit saldo běžného účtu do černých čísel. Sultán 24. března slíbil, že dodatečné rozpočtové příjmy využije k umoření části dluhů.
Investoři vítáni
Problematičtější bude diverzifikace ekonomiky a vytváření pracovních míst – polovina mladých lidí v zemi je stále bez práce. Mnoho velkých projektů oznámených na sklonku Kábúsovy vlády má pořád hodně ropný charakter. Hlavními hvězdami rychle se rozvíjejícího megapřístavu Duqm na břehu Indického oceánu jsou rafinerie a petrochemické továrny.
Nový sultán se zatím velkolepým megaprojektům vyhýbal. Obnovil ministerstvo hospodářství, které bylo v zemi v roce 2011 zrušeno, a vytvořil nový úřad pro investice; obě instituce mají za úkol vytvářet pracovní místa. Osmadvacátého března oznámila burza v hlavním městě Maskatu, že povolí stoprocentní zahraniční vlastnictví zalistovaných firem. To by opět mohlo povzbudit investice.
To všechno by mohlo Ománu pomoci v rozvoji. Sultanát přesto zůstává příjemně ospalým koutem světa. Okázalejší části Maskatu, jako luxusní hotely a královská opera u pláže ve čtvrti Šátí al Kurm, působí téměř potěmkinovsky, jako kdyby byly postaveny pro turisty, které se Omán nikdy moc nesnažil přilákat. Vláda současného sultána však pochopila, že se to musí změnit.
© 2022 The Economist Newspaper Limited
All rights reserved. Publikováno na základě licence s The Economist, přeloženo týdeníkem Hrot.
Originální článek v angličtině najdete na www.economist.com.
