Kladivo na velkoexekutory

Poslanci se zabývají exekucemi. Ve hře je změna, která by fakticky zničila byznys největším exekutorským úřadům a zkomplikovala život věřitelům.

Kladivo na velkoexekutory
Exekuce, ilustrační foto | Profimedia.cz

Souboj o exekutorský byznys jde do dalšího kola. Poslanci ve sněmovním Ústavně právním výboru se znovu zabývají novelou exekučního řádu, která má potenciál zcela překreslit hřiště: z exekucí by vlastně udělala jiný sport s jinými pravidly.

Zjednodušeně jde o to, jestli mají exekutoři dál fungovat jako podnikatelé, kteří soupeří o klienty po celém Česku. Anebo zda by se měl jejich rajón omezit a zakázky by jim přihrával přímo soud.

Politici v posledních letech krotili ne zrovna čistý exekuční byznys spíš parametrickými změnami. Postupně snižovali odměny vymahačů nebo zastropovali některé náklady. Díky tomu se největší nepravosti, například dramatické navyšování vymáhaných částek, podařilo omezit. Zavedení takzvané místní příslušnosti exekutorů a principu „jeden dlužník – jeden exekutor“ by ale trhem otřáslo v základech.

Vedlo by k zániku či podstatnému zeštíhlení dnešních největších továren na exekuce. Zároveň by zkomplikovalo život velkým věřitelům, kteří by místo jednoho úřadu museli jednat s desítkami exekutorů, které by si navíc nemohli jako doposud vybírat. Na novince by naopak vydělaly menší úřady a zřejmě také dlužníci.

Exekuční baroni v ohrožení

Český systém exekucí byl od začátku nastavený tak, aby podporoval soutěživost. Základní motivací je jasně daná odměna: z úspěšně vymožené malé pohledávky si exekutor vezme 5500, z velké pak 15 procent. Druhou pobídkou je možnost soupeřit o klienty po celém Česku.

Kdo umí dohnat dlužníka napříč republikou, má díky tomuto systému velkou konkurenční výhodu. Může usilovat o největší a nejlukrativnější klienty – třeba banky, pojišťovny, operátory nebo dodavatele energií. Pro ty je nejjednodušší předat celý balík pohledávek jednomu exekutorovi – logicky si tak vybírají toho, který operuje po celém Česku.

 

Nejdravější z exekutorů se pravidlům přizpůsobili a vybudovali velké úřady zaměstnávající desítky až stovky lidí. Zároveň si ukousli největší díl z dluhového koláče – patnáct největších hráčů na trhu vymáhá více než polovinu všech pohledávek. Zbylým 140 exekutorům zůstává zbytek.

Pokud by poslanci odklepli zavedení čisté teritoriality, dlouho budovaný byznys by se zhroutil. Pro největší úřady by to znamenalo propad obratu o desítky procent. Vydělali by naopak menší exekutoři. I proto se mezi velkými a malými vede ostrá bitva i v rámci Exekutorské komory.

Zastánci novely – většina opozičních stran i část poslanců ANO – se nijak netají tím, že právě rozbití exekučního byznysu je jejich hlavním cílem. Slibují si od toho, že odpadne motivace soupeřit o přízeň velkých věřitelů. Exekutory by to prý „zlidštilo“.

Obavy z horšího vymáhání

Kritici teritoriality – velké exekutorské úřady a většina věřitelů – nicméně upozorňují, že novinka ve skutečnosti neřeší hlavní český problém: obrovský počet lidí s více exekucemi. Teritorialita by se totiž týkala pouze nových případů. Největším dlužníkům by tedy i po jejím zapojení zůstaly staré exekuce na krku, stejně jako fronta exekutorů přede dveřmi.

Místní příslušnost by zkomplikovala život i věřitelům, kteří by si už nesměli exekutory sami vybírat. Problém to může být zejména kvůli tomu, že i dnes jsou mezi úspěšností vymáhání mezi úřady velké rozdíly. A zdaleka ne všichni poskytují „full servis“.

Menší z nich například nevyjíždějí na mobiliární exekuce. Právě proto mají věřitelé obavy ze zhoršení vymahatelnosti pohledávek.

Článek vyšel v tištěném vydání týdeníku Hrot. Předplatit si ho můžete ZDE.

 

Týdeník hrot

  • Muzikanti na mizině
  • Dlouhé čekání krátkou práci
Objednat nyní