Vybrané články
z týdeníku The Economist

Když Stonehenge září

Nejnovější metody umožnily archeologům nahlédnout několik tisíc let před vybudování slavného kamenného kruhu.

Když Stonehenge září
Stonehenge | Shutterstock.com

Stonehenge stojí v Salisburské nížině na jihu Británie už déle než čtyři tisíce let. Krajina obklopující neolitický monument skrývá řadu tajemství, z nichž některá pocházejí z mnohem dávnějších dob. Archeologové prozkoumali již osmnáct kilometrů čtverečních v  okolí Stonehenge a stále odhalují překvapivé věci. Poslední objev, série hlubokých jam tvořících obří kruh s více než dvoukilometrovým průměrem, ukazuje, jak nám technologie umožňují nahlédnout ještě hlouběji do dějin.

Archeologové přidali ke svému arzenálu lopat, lopatek a štětců také nejnovější technologie. S využitím magnetometrů, které umožňují určit, jak mohou různé materiály obsažené v půdě působit drobné změny v magnetickém poli Země, odhalili sérii anomálií. V okolí Durrington Walls, pozůstatků dalšího velkého „henge“ vzdáleného jen tři kilometry severovýchodně od Stonehenge, zaznamenali archeologové v zemi kruhová „narušení“, jež vytvářela masivní oblouk. Předpokládalo se, že se jedná o umělé nádrže. 

Georadar, další z archeologických pomůcek, však tuto představu zpochybnil. Tato technika, která využívá odrazu radiových vln od podzemních útvarů, ukázala, že tyto útvary nejsou tak mělké, jak by se od nádrží očekávalo, zato mají hluboké vertikální stěny.

Mají přibližně desetimetrový průměr a hluboké jsou minimálně pět metrů. Prozatím bylo objeveno zhruba dvacet šachet, vzhledem k tomu, že půda je v oblasti zastavěná domy a silnicemi, je však možné, že existuje až třicet dalších. Archeologové usoudili, že je načase prozkoumat nález nejmodernějšími přístroji.

Radiokarbon nestačí

Vince Gaffney z Bradfordské univerzity spolu s týmem výzkumníků z Británie, Rakouska, Švédska a Norska provedli na trojici nalezišť vrty a odebrali vzorky. Nalezli fragmenty ulit a kostí. Vzhledem k tomu, že jsou tyto fragmenty organického původu, a tím pádem obsahují uhlík, je možné k jejich dataci využít radiokarbonovou metodu. Ta měří přítomnost mírně radioaktivního izotopu uhlíku 14C, který v atmosféře vzniká vlivem kosmického záření. Prvek se postupem času rozkládá a starší vzorky obsahují méně uhlíku 14C než vzorky novější. Vzhledem k tomu, že je rychlost radioaktivního rozpadu možné předvídat, lze určit stáří daného předmětu.

Naměřená data se ovšem výrazně lišila. Některé ulity byly až osm tisíc let staré, některé kosti pak zhruba tři tisíce tři sta let. Pokud by se jáma plnila postupně, starší materiál by se nacházel dole a mladší nahoře. Jenže některé údaje jsou úplně opačné a starší materiál se podle nich nachází výš.

Aby archeologové zjistili, co to má znamenat, sáhli po nejnovější technologii: opticky stimulované luminiscenci (OSL). Ta dokáže změřit, kdy byl křemen a živec, dvě nejběžnější skupiny minerálů na světě, naposledy vystaveny slunečnímu záření.

Tim Kinnaird, který ve své laboratoři na Univerzitě St. Andrews testoval vzorky z šachet, vysvětluje, že je proces OSL možné přirovnat k měření energie v dobíjecí baterii. Když ztratí křemen a živec kontakt se slunečním zářením, začnou se v místech poruch jejich krystalických mřížek hromadit elektrony, jež jsou při pohřbení pod zemí vystaveny jen velice omezené míře záření. Když se potom minerály ocitnou znovu ve vnějším světě, jsou jejich elektrony stimulovány dostatečným množstvím energie, aby dokázaly uniknout ze svých pastí, a začnou vyzařovat fotony. Vzhledem k tomu, že je míra luminiscence přímo úměrná množství environmentálního záření absorbovaného minerálu, lze z ní určit, kdy byly naposledy vystaveny slunečním paprskům.

Podle zprávy zveřejněné na Internet Archeology umožnila OSL výzkumníkům dát do souvislosti různé výsledky radiokarbonové metody a rozmanitých vrstev nejdůležitějších vzorků. Ulity jsou považovány za anomální, neboť podle všeho obsahovaly materiál ze starších dob. Obrácenou dataci má potom na svědomí nejspíš pozdější pohyb půdy, který mohl minerály vystavit slunečnímu záření, a „vynulovat“ jim tak hodiny. Zdá se, že jedna z šachet se v době bronzové dočkala obnovy. Vědci nasbírali dostatečné množství vzorků, aby mohli šachty datovat do doby přibližně 2500 let př. n. l. To znamená, že je vykopali stejní lidé, kteří postavili Stonehenge.

Účel šachet zůstává předmětem spekulací. Jejich zbudování vyžadovalo obrovské úsilí, přičemž dělníci pracovali s nástroji vyrobenými z kamene, dřeva a kostí. Mohly vytyčovat hranici a mohly v nich být zaražené mohutné, totemům podobné sloupy. Henge mají kosmologický význam, někteří se domnívají, že Stonehenge byl místem určeným pro mrtvé, zatímco Durrington Walls, kde stály stavby ze dřeva, sloužil živým. Archeologové doufají, že se jim podaří zahájit u šachet vykopávky, které povedou k dalším objevům. 

Starodávný olivovník

Metoda OSL se osvědčila na několika překvapivých místech. Eren Şahiner z turecké Ankarské univerzity využil techniku k datování Ata ağaç (Velkého stromu), starodávného olivovníku v západním Turecku. Věk stromu lze obvykle spočítat podle letokruhů, ale středy starodávných stromů bývají často uhnilé, a odhady jsou proto jen velmi obtížné.

Şahiner opatrně vykopal šest jam, aby z okolí kořenů stromu nasbíral vzorky minerálů. Jeho analýza, kterou publikoval Journal of Quaternary Science, ukazuje, že křemen a živec obsažený v půdě byly naposledy vystaveny slunečnímu světlu před přibližně třemi tisíci lety. To podle Şahinera znamená, že Ata ağaç zasadili během doby železné raní Řekové, kteří si cenili olivového oleje dováženého z jiných regionů a snažili se sázet stromy, aby mohli vyrábět vlastní olej. To jen dokazuje, co všechno dokáže foton osvětlit.

© 2020 The Economist Newspaper Limited
All rights reserved. Publikováno na základě licence s The Economist, přeloženo týdeníkem Hrot.
Originální článek v angličtině najdete na www.economist.com.

Článek vyšel v tištěném vydání týdeníku Hrot. Předplatit si ho můžete ZDE.

 

Týdeník hrot

  • Chytrá karanténa pro hloupé lidi
  • A teď Česko zezelená
Objednat nyní