Když se poslanci zapomenou podívat, co nás živí

Kvóty na povinný prodej českých potravin jsou protekcionismus jak vyšitý. A hezky za něj zaplatíme

Jedna moje známá kdysi komentovala sportovní úraz svého manžela slovy, že „se zapomněl podívat do občanky“. Čeští poslanci, kteří schválili zákaz prodeje potravin dvojí kvality a s tím také kvóty na povinný podíl českých potravin v obchodech (od roku 2022 to má být nejméně 55 procent, postupně má poměr růst až na 73 procent v roce 2028), jako by teď většinově zapomněli, co nás živí.

Samozřejmě že všichni vědí, že EU je náš největší obchodní partner, a část z nich jistě tuší, že Česko má v obchodě se členskými státy Unie obrovský obchodní přebytek. Stačí se přitom podívat na Latest Eurostat data on international trade.

 

Můžete být národovec, jaký chcete, můžete jako spotřebitel preferovat tuzemské potraviny, chtít vidět jejich reprezentativní nabídku v obchodních řetězcích, pečlivě sledovat, zda tomu tak je, ale nesmíte být blbec. Neboť kdo jiný by ignoroval to, co je ve skutečnosti ekonomický národní zájem. Jako na zahraničním obchodě existenčně závislá země musíme usilovat o bezbariérový přístup na exportní trh pro v Česku vyprodukované zboží a služby.  

Jistěže tady platí reciprocita – nemůžeme jiným činit to, co v žádném případě nechceme, aby bylo činěno nám. Stokrát se můžete zaklínat tím, že zrovna v agrárním obchodě má Česko schodek a že v některých komoditách není soběstačná. V jiných položkách je to přesně naopak a často v relaci se zeměmi, které k nám vyvážejí zemědělské produkty. Stejně jako zootechnik Jaromír z české filmové klasiky, který přes varování strkal vypálené sirky do krabičky, nedělají poslanci dobře, když se pouštějí do legislativy, která má jasný diskriminační podtext.

 

Pak je tady další, stejně důležitá věc, a to je dopad protekcionismu, jakkoli bohulibě a vlastenecky se tváří, na ceny. Kdo se chce vsadit, že se částečné uzavření trhu vůbec nepromítne do vzestupu cenové hladiny? Kdo tím bude poškozen nejvíc, to se dozvíte tady a tady.

Že to chce Agrární komora, to nepřekvapuje, to je normální – od toho je tady, aby lobbovala za úzce skupinový zájem. Ale to, že jí to někdo „žere“, už je špatně.