Když se daří, tak se daří

V Česku se během dvou let protáhl průměrný věk vozového parku na 15,5 roku. V Evropě je trend podobný. Stále tvrdší emisní limity a další nároky na spalovací motory a přechod na elektromobilitu zdražují nová auta celkem razantním způsobem. Cena nové fabie začíná na 330 tisících, u předchozí generace to bylo o padesát tisíc méně.

Přesun poptávky k ojetinám a odkládání nákupu u těch, kteří mají na nový vůz, tak nemohou nikoho překvapit a jde o zcela předvídatelný vývoj, který bude nevyhnutelně pokračovat.

Až bude na trhu ten slavný levný elektromobil za půl milionu, bude průměrný věk zase o pořádný kus vyšší. A z rezavých výfuků se bude čoudit o sto šest. A nejen CO2, ale i další svinstva, o nichž bychom raději nevěděli. Že budou lidé jezdit na chalupu na elektrokole, si může myslet maximálně pražský primátor Hřib.

A to je jen začátek. Cenový skok u plynu, který sice v budoucnu o něco zlevní, ale levný už nebude nikdy, přinese stejný efekt. Minulý týden hlásily uhelné sklady rekordní prodej tříděného uhlí pro domácí kotle. Prozíravý český občan sice nabral kotlíkovou dotaci, pořídil moderní plynový kotel, ale ten uhlák stojí ve sklepě hned vedle. A nemusí v něm hořet jen uhlí. Petky hoří taky dobře.

Holt mysleli jsme to s tím ozeleněním dobře, a že to dopadne jako vždycky, zkušeného nepřekvapí. Pro ekology tomu můžeme říkat třeba externality boje s klimatickou změnou.