Vybrané články
z týdeníku The Economist

Když musíš, tak musíš. V USA řeší nedostatek veřejných záchodů

Provozní náklady a tažení feministek připravily Ameriku o spoustu veřejných záchodků. Teď je z toho zdravotní problém.

ilustrační foto | Shutterstock.com

Včerejší pobouření často v tichosti vyšumí. V roce 2016 hnula Americe žlučí Severní Karolína, když požadovala, aby lidé s transgenderovou identitou používali záchodky podle pohlaví, s nímž se narodili. Nejrůznější firmy ostentativně rušily své podnikatelské aktivity ve státě, sportovní organizace rušily zápasy a rockové hvězdy rušily koncerty. Kdekdo zkrátka rušil kdeco. Zákon byl odvolán a nahrazen jiným, který státu a lokálním úřadům znemožňoval určovat, kdo používá jakou toaletu ve veřejných budovách, ale zároveň zakazoval místním samosprávám schvalovat antidiskriminační zákony, které by bránily soukromým firmám dělat totéž. Teď, 1. prosince, tento zákaz vypršel, takže místní samosprávy v Severní Karolíně mohou přijímat zákony proti diskriminaci LGBT osob.

Tím se uzavírá další kapitola toaletní politiky. Má dlouhou historii. V 50. a 60. letech minulého století protestovali lidskoprávní aktivisté proti latrínám „jen pro bílé“. Oaklandská poslankyně Margaret Fong Euová vzala v roce 1969 palici na záchod omotaný řetězy před budovou státního kongresu. Protestovala tak proti placeným toaletám ve veřejných budovách s tím, že nadměrně finančně zatěžují ženy, protože pisoáry jsou často zadarmo. V roce 1973 lili demonstranti falešnou moč na schody harvardské Lowell Hall a požadovali „záchodovou paritu“, tedy spravedlivé rozdělení pánských a dámských záchodů. Protestující, kteří v roce 1977 po 26 dní okupovali federální úřad v San Francisku, mimo jiné požadovali instalaci madel na veřejných záchodech.

Feministický boj proti placeným veřejným záchodkům a kampaň studentské skupiny, tzv. Výboru za konec placených toalet v Americe, přiměly mnoho států v 70. letech placené toalety úplně zakázat. Vandalismus a náklady na údržbu vedly k uzavření mnoha veřejných toalet. Veškeré diskuse o veřejných záchodcích pracují podle Taunye Lovell Banksové z Marylandské univerzity s premisou, že je jich všude spousta. Přitom „neplacené nebo levné veřejné toalety provozované vládou v podstatě vymizely“, říká Banksová. A po teroristických útocích z Oklahoma City, a zejména po 11. září došlo k dramatickému omezení přístupu na záchody ve vládních budovách.

Jeden a půl dítěte na palubě. Jak autosedačky ovlivňují porodnost

Proč se kvůli autosedačkám rodí méně dětí

Člověku, který zkrátka neodkladně musí, tak nezbývá než se doprošovat u místních podnikatelů. „Toalety určeny pouze pro zákazníky“ je cedulka, která často znamená, že si v daném podniku musíte něco pořídit, abyste si mohli odskočit. A to samozřejmě vytváří bariéru pro chudé. Tam, kde je močení na veřejnosti kriminalizováno, nezbývá bezdomovcům mnohdy nic jiného než riskovat zatčení za vykonání potřeby na veřejném prostranství. V některých amerických státech se potom dokonce mohou ocitnout v rejstříku sexuálních delikventů. Uzavření veřejných záchodků v době pandemie covidu-19 problém ještě zhoršilo.

Nedostatek přístupných toalet má dopady na zdraví populace. Příliš dlouhé zadržování močení může způsobit záněty močového traktu a nemožnost dojít si na velkou zase může vést k zácpě a hemoroidům. Dost to komplikuje život pracovníkům, kteří nemají volný přístup k toaletám, především taxikářům. Nejvíc potom trpí ženy, které chodí na záchod častěji. Absence toalet znamená také absenci mýdla. V roce 2017 vypukla v San Diegu epidemie žloutenky typu A, která přímo souvisela s nedostatkem veřejných záchodků a skončila smrtí 20 lidí.

Zřízení a provoz veřejných záchodků jsou nákladná záležitost a mohou přitahovat nežádoucí chování. Pod tlakem bezdomovecké krize však do nich některá americká města opět začala investovat. Právo močení možná nemá takovou váhu jako právo volební, ale jeho garance by jistě mnohým přinesla úlevu.