Kdyby, kdyby... Jak by vypadaly olympijské hry v Praze
Výlet do alternativní historie ukazuje, jak si Praha poradila s organizací letošních olympijských her.
Mokrý sen Pavla Béma o pražské olympiádě (naštěstí) nevyšel, a tak si Jiří Prskavec musel letos pro medaili z divoké vody do Tokia. | Profimedia.cz
Minulý týden skončily Hry XXXII. olympiády v Praze. O pořadatelský triumf se na všech frontách postaralo mnoho lidského důvtipu při přípravě a samotném průběhu her. Začalo to již kandidaturou. Neúspěšní konkurenti Prahy z japonského Tokia chtěli zaujmout komisaře Mezinárodního olympijského výboru inovativní a ekologickou imagí. Hry tak měly být spojeny s vodíkem a na něm založenými technologiemi a prezentovat Japonsko jako zemi, jíž klimatické změny nejsou lhostejné. Mezinárodní olympijský výbor však zaujala více jiná zelená technologie, ve které je naopak světovým lídrem Česko. Celé pražské hry tak byly do maximální možné míry spojené s řepkou.
Vláda Andreje Babiše rok před konáním her dopravu zcela ekologizovala, když zvýšila povinný podíl biosložky přidávané do paliv ze 4,1 procenta na procent sto. (Původní návrh předsedy vlády zněl na 110 procent s tím, že zdánlivě přebývajících 10 procent by šlo důchodcům, ale nakonec Babiš souhlasil s kompromisním řešením pouhé stovky procent.)
Letňany, či Štěrboholy?
V následujícím kvartále hlásil Český statistický úřad rekordní tržby v segmentu opravy motorových vozidel, jejichž motory začaly po zavedení nového paliva vypovídat službu. „Svědčí to o vysoké profesionalitě našich autoservisů a správně nastavené strategii Country for the Future,“ reagoval na zprávu ČSÚ ministr průmyslu, obchodu, dopravy a olympiády Karel Havlíček na tiskové konferenci, kam dorazil s tříhodinovým zpožděním vlivem neprůjezdnosti D1. Dálnici zablokovaly poruchy kamionů s řepkovým semenem. Kateřina Kristelová situaci nekomentovala.
Celý článek je dostupný předplatitelům týdeníku Hrot
