Vybrané články
z týdeníku The Economist

Kdo zabil prezidenta? Konspirační teorie na Haiti bují

Haiti je nesmírně chudá a chaotická karibská země, kterou se ještě nikdy nikomu nepodařilo uvést do provozuschopného stavu. Pomůže další intervence Američanů?

Kdo zabil prezidenta? Konspirační teorie na Haiti bují
ilustrační foto | Profimedia.cz

Když v roce 1915 naposledy zavraždili haitského prezidenta, okupovaly americké vojenské jednotky tuto karibskou zemi dlouhých devatenáct let. Zavedly rasové segregační zákony, zavedly nucené práce, aby vybudovaly infrastrukturu, a zanechaly po sobě krvavé dědictví v podobě potlačení vzbouřenců Cacos. Haitsko-americká spisovatelka Edwidge Danticatová popsala v textu pro New Yorker v roce 2015, že její strýc vzpomínal, jak si mariňáci kopali s useknutou hlavou jako s balonem, aby rebelům v okolí nahnali strach. 

Dva týdny po vraždě čím dál autokratičtějšího haitského prezidenta Jovenela Moïse, k níž došlo 7. července, zůstává spousta otazníků. Nikdo neví, kdo nebo proč vraždu objednal. A nikdo neví, jak budou Spojené státy reagovat, pokud jejich chudý, zmatený soused začne znovu sklouzávat k chaosu.

Verze událostí prezentovaná haitskými představiteli je značně nejasná. Podle nich vtrhla do prezidentova domu skupina osmadvaceti žoldáků, převážně Kolumbijců, ale byli mezi nimi i Američané haitského původu, a nasázeli do Moïseho dvanáct kulek. Kolumbijští vyšetřovatelé tvrdí, že část jejich krajanů, kteří dostávali přibližně tři tisíce dolarů měsíčně, neměla ani ponětí, že jsou součástí spiknutí a mají spáchat atentát. Není zřejmé, jak se zabijáci dostali přes prezidentovu osobní stráž ani proč šéf ochranky Moïseovy rezidence nedávno navštívil Kolumbii.

Konspirační teorie jen bují. Velitel haitské policie Léon Charles prohlásil, že za útokem stojí haitský lékař Christian Emmanuel Sanon, žijící na Floridě. Reportáž otištěná v New York Times naznačuje, že Sanon měl zájem o to, stanout v čele přechodné vlády, ale o plánech na převrat a vraždu nebyla nikdy řeč. 

Cui bono?

Moïseova smrt po sobě zanechala mocenské vakuum. Haiti nemá úřadující parlament – od ledna 2020 vládl prezident pomocí dekretů. O moc se aktuálně přetahují tři muži: Claude Joseph, prozatímní premiér v době Moïseho smrti, který se prohlásil vůdcem země a vyhlásil stanné právo; Ariel Henry, jenž se měl po složení přísahy 7. července stát premiérem; a Joseph Lambert, jeden z deseti zbývajících demokraticky zvolených představitelů země.

Během dřívějších krizí zahraniční mocnosti na Haiti promptně zasáhly. Spojené státy se do dění vložily v roce 1994, aby znovu dosadily k moci prvního haitského demokraticky zvoleného prezidenta Jeana-Bertranda Aristideho, jenž byl svržen při převratu v roce 1991. (Aristide ovšem tvrdí, že se Američané podíleli na jeho dalším svržení v roce 2004.) Řada Haiťanů obviňuje Spojené státy z manipulace s výsledky voleb včetně těch v letech 2010 až 2011, které přivedly k moci zpěváka Michela Martellyho, jenž jakožto svého nástupce posvětil Moïseho, bývalého ředitele banánové plantáže.

Podobné zásahy nebývají zrovna populární. „Celý můj život způsobují zahraniční intervence na Haiti jenom utrpení,“ popisuje haitská aktivistka Sabine Lamourová. Ovšem hned poté, co se Claude Joseph ujal vedení země, požádal Ameriku, aby zasáhla a ochránila haitskou „infrastrukturu“. Může se jednat o cynický krok ke konsolidaci moci. Spojené státy a OSN zprvu jeho vládu uznaly a přítomnost amerických vojenských jednotek by toto zdání ještě posílila. Administrativa Joea Bidena mu však zatím vojenskou pomoc poslat nehodlá. Do země vyrazili 11. července agenti FBI, kteří by měli haitské policii pomoct vyšetřit, kdo za atentátem stojí. (Objevila se informace, že FBI vyšetřuje, zda se na akci nepodílel právě Joseph.)

Těžko říct, zda by na tom teď bylo Haiti líp, kdyby ho Spojené státy nechaly na pokoji. Autorka dvou knih o Haiti Amy Wilentzová tvrdí, že Američané sehráli roli především v „imitaci institucí“. „Dokážou postavit soud a dosadit soudce, ale ne vybudovat skutečný soudní systém,“ dodává.

Závislí na pomoci

Poté, co v roce 2010 připravilo zemětřesení o život přibližně 200 tisíc lidí, darovaly zahraniční vlády a neziskové organizace zemi deset miliard dolarů. To bylo zhruba 150 procent jejího tehdejšího HDP. Asi 1,2 miliardy dolarů přitom přišlo z Ameriky. Od roku 2010 vynaložily Spojené státy 312 milionů dolarů na výcvik a výzbroj haitské policie, jež je přesto stále slabší než řada gangů, které ovládají části země. Američané se jim pokoušejí pomáhat s řešením únosů, jejichž počet podle jednoho z odhadů vzrostl v první třetině letošního roku o 50 procent.

Dědictví intervencí OSN na Haiti je dost smíšené. V 90. letech minulého století vyslala OSN do země čtyři mise, přičemž ani jedna nedokázala splnit stanovené cíle. Mezi lety 2004 a 2017 se jednotky OSN vrátily a po odstavení Aristideho od moci zajistily v zemi určitou stabilitu. Když se modré přilby stáhly, dočkaly se kritiky za to, že do země zavlekly choleru, jejíž epidemie si vyžádala životy deseti tisíců Haiťanů. Pracovníci jiné neziskové organizace byli zase obviněni ze sexuálních útoků na ženy a děti.

 

V některých oblastech humanitární organizace Haiti beze sporu pomohly. Postavily školy, nemocnice a kanalizaci. Jejich rostoucí množství a obří rozpočty však způsobily, že Haiťané nebyli nuceni budovat vlastní instituce. Masivní přísun „charitativních“ dolarů přilákal zkorumpovaná velká zvířata. Ostatně Haiťané byli na Moïseho naštvaní mimo jiné kvůli údajnému tunelování PetroCaribe, což je pakt na dodávky laciné venezuelské ropy. 

Mnozí Haiťané by uvítali zahraniční pomoc, která by obnovila dojem bezpečnosti v zemi. Větší podporu by si zasloužil boj proti gangům. Delegace amerických představitelů včetně členů Národní bezpečnostní rady se 11. července setkala se třemi muži, kteří o sobě prohlašují, že stojí v čele země. Místní aktivisté a intelektuálové nechtějí, aby cizí mocnosti podporovaly ty samé staré zdiskreditované politiky nebo aby tlačily Haiti do voleb plánovaných na září, protože země na ně očividně není připravená. 

Bývalý premiér Fritz Jean řekl nahlas to, co si mnozí myslí: „Je načase začít naslouchat tomu, co si přejí sami Haiťané.“

© 2021 The Economist Newspaper Limited
All rights reserved. Publikováno na základě licence s The Economist, přeloženo týdeníkem Hrot.
Originální článek v angličtině najdete na www.economist.com.

Týdeník hrot

  • Ze státního se nenajíš 
  • Jak si koupit partaj
Objednat nyní