Vybrané články
z týdeníku The Economist

Kdo vládne digitálnímu světu

Podle nejnovějšího žebříčku kybermocností Amerika stále vede. Ale Čína jí už šlape na paty.

Kdo vládne digitálnímu světu
ilustrační foto | Shutterstock.com

Čína má největší armádu na světě. Rusové disponují nejvíce tanky. Amerika vlastní nejfajnovější satelity. Ale kdo má největší sílu v kyberprostoru? Nový National Cyber Power Index (NCPI) sestavený Belferovým centrem při Harvardově univerzitě seřadil třicet států podle jejich ambic a schopností. Ofenzivní kybermoc – schopnost udeřit na nebo skrze počítačové sítě – je jedním měřítkem. Dalšími jsou schopnost státu se kyberútoku ubránit, sofistikovanost jeho kyberbezpečnostního průmyslu a schopnost šířit nebo naopak vzdorovat propagandě (viz tabulka).

 

Překvapení z Amsterdamu

Že Amerika figuruje na vrcholu seznamu, není překvapením. Její rozpočet na kybernetickou bezpečnost na fiskální rok 2020 přesahoval 17 miliard dolarů a Národní bezpečnostní agentura (NSA), vládní kryptologická organizace, dostává pravděpodobně dalších víc než 10 miliard. Ohromný rozsah americké digitální špionáže odhalil v roce 2013 bývalý kontraktor NSA Edward Snowden, jenž dokázal, že agentura sleduje velkou část světového internetového dění a snaží se oslabovat šifrovací standardy.

Čína, která je na druhém místě, prokázala neukojitelnou chuť na průmyslovou kyberšpionáž v zahraničí a ocelový stisk internetu doma. Británie, jejíž Národní centrum kybernetické bezpečnosti odrazilo od svého vzniku v roce 2016 přes 1800 kyberútoků, je třetí. Británie v současnosti buduje ofenzivní Národní kybernetický útvar, v němž mají působit jak špioni, tak vojáci. Rusové, kteří ovlivnili poslední americké volby, jsou čtvrtí.

Největším překvapením je Nizozemsko na pátém místě – před Francií, Německem a Kanadou. Nizozemci excelují především v analýze malwaru, což se hodí jak při odhalování hackerských útoků, tak při jejich provádění. Kybernetický tým nizozemské policie prokázal své kvality při odhalování a zatýkání online zločinců. A v roce 2014 malá skupina prvotřídních hackerů pracujících pro nizozemskou výzvědnou službu dokázala proniknout do počítačové sítě ruské Služby vnější rozvědky (SVR). Získali tehdy přístup k bezpečnostním kamerám v budově SVR a mohli sledovat, jak se ruští hackeři nabourali do systémů amerického ministerstva zahraničí.

Málokdo se pochlubí

Měření kybernetické moci je velmi obtížné, varuje Marcus Willett, bývalý zástupce šéfa GCHQ, britské kybernetické výzvědné služby. Mnoho expertů například překvapilo relativně nízké umístění Izraele na žebříčku, přestože izraelské hackerské schopnosti jsou vyhlášené. Může to být dáno jejich utajením. „Válečné lodě u Antarktidy jsou dobře viditelné,“ říká Willett, „zatímco kousek kódu vložený do systému elektrárny se těžko odhaluje.“ Některé státy také přiznávají své digitální ofenzivní schopnosti – Amerika a Británie se chlubily rozbitím sítí Islámského státu v Iráku a Sýrii, což měl být částečně signál Rusku a Číně –, ale většina se do toho nehrne.

Mnoho zemí outsourcuje nejšpinavější práci na entity, k nimž se pak nehlásí, jako jsou „hacktivisté“ a zločinci. A zatímco pořízení bitevní lodě nebo rakety je drahé a zdlouhavé, účinný malware se dá ukrást nebo koupit online. WannaCry, ransomwarový útok Severní Koreje z roku 2017, používal hackovací nástroj EternalBlue, jenž unikl z dílny NSA.

Studie o kybernetické síle států, kterou připravují Willett a jeho kolegové z Mezinárodního institutu strategických studií (IISS), uvádí, že ačkoliv krádeže a narušování sítí jsou důležité, z dlouhodobého hlediska má největší význam kontrola digitální infrastruktury. Jako je zařízení, na němž běží mobilní telekomunikace a klíčové aplikace. Dominance v této oblasti bude klíčová pro ekonomickou sílu i národní bezpečnost, uvádí IISS. A v tomto ohledu „je pouze Čína v takovém postavení, aby poskočila vzhůru a připojila se ke Spojeným státům na první příčce“.

© 2020 The Economist Newspaper Limited
All rights reserved. Publikováno na základě licence s The Economist, přeloženo týdeníkem Hrot.
Originální článek v angličtině najdete na www.economist.com.

Týdeník hrot

  • SuperMario vs. čistič z Hané
  • Kdy dohoří poslední uhlí
Objednat nyní