Kde se v nás bere smysl pro spravedlnost, závist a žárlivost?

Společenskovědní obory včetně ekonomie řeší otázku, jak rostoucí nerovnost ohrožuje demokracii a co s tím dělat.

Že nerovnost existuje, to je bez debat, že se nelíbí, to taky, ale co k tomu může říct evoluční antropologie nebo primatologie? Překvapivě hodně. Před volbami je to zdroj poučení jako málokterý jiný.

Velmi známý nizozemský primatolog a etolog Frans de Waal, od něhož vyšly knížky i v češtině, dokázal na velmi pěkně udělaných kontrolovaných experimentech, že něco na způsob spravedlnosti znají i nižší primáti.

Malpy kapucínské jsou chytré opice. Možná si je pamatujete z přírodovědeckých snímků, jak umějí v brazilském pralese rozlouskávat kamenem tvrdé skořápky ořechů, aby se dostaly k výživnému jádru. De Waalův experiment spočíval v tom, že dvěma malpám nabízel nakrájené kousky salátové okurky, které obě spokojeně jedly. Problém nastal, když jedné dal okurku a druhé bobule sladkých hroznů, které mají nepřekvapivě mnohem raději. Když si „okurkář“ všimne, že soused dostává hrozny, začne okurky, kterými si předtím plnil torby, z ničeho nic odmítat, demonstrativně je vyhazuje, ba odmítá v testu pokračovat.

U lidoopů nevystopujete jen emoce, ale i základy politiky, uzavírání koalic, toho, jak se alfa samci škrábou po společenském žebříčku nahoru, ale i to, co se stane, když už alfa samci nejsou. Tady je transkript de Waalova TED Talku, z něhož vybírám jenom podstatné zjištění, že ani u šimpanzích samců nemusí být alfou ten nejsilnější, ale ten s nejlepším koaličním potenciálem. Ten, který umí uzavírat aliance nejen se samci, ale i se samicemi, a to včetně jejich uplácení pamlsky (!), rozmazlování jejich (nikoli jeho) mláďat, s nimiž si hraje, aby se matkám zalíbil. Jinými slovy ten, který má nejvyšší sociální inteligenci a kapitál. Před volbami se tohle čtení o nás bez nás hodí.