Kávové bludiště bez východu aneb Dilema v indonéském pralese

Britský ekolog odhalil v indonéském pralese nesmiřitelný konflikt zemědělství, lidské důstojnosti a ochrany přírody.

Kávové bludiště bez východu aneb Dilema v indonéském pralese
Indonéský národní park Bukit Barisan Selatan | Profimedia.cz

Matt Leggett si myslel, že se zbláznil. Psal se rok 2015 a globální neziskovka Wildlife Conservation Society jej coby autoritu na udržitelné komodity z Edinburské univerzity najala, aby dohlížel na její operace v jihovýchodní Asii. Toto angažmá jej zaválo do Jakarty na zasedání vedení indonéské pobočky WCS. Ten den, jak mu sdělili její šéfové, měl přinést dobrou zprávu: tygří populace v národním parku Bukit Barisan Selatan na Sumatře se prima rozrostla. A skutečně, namísto 1,6 tygra na sto kilometrů čtverečních v roce 2002 to bylo najednou 2,8 tygra.

Čísla jasně dokazovala, že hlavní účel činnosti celé neziskovky, ochrana života divokých zvířat v jejich přirozeném prostředí, funguje, jak má. Navíc se tak děje v exponované oblasti deštného pralesa, jenž zabírá drtivou většinu zmíněného národního parku. Bukit Barisan Selatan je zároveň posledním místem na světě, kde žije tygr společně s nosorožcem a slonem v jediném ekosystému (jak píše Wyatt Williams, autor letošní knihy na téma udržitelnosti potravních řetězců Meditace o zabíjení a o jídle). Jakartské sezení na podzim roku 2015 mělo zařídit správnou prezentaci dobré zprávy o množících se tygrech.

Zavřené oči

Leggett seděl u stolu a zíral do připravených materiálů jako u vytržení. „Mají ti lidé jiné mapy než já? Zbláznil jsem se? O co tu běží?“ ptal se sám sebe, jak později řekl Williamsovi, jenž o jeho příběhu sepsal obsáhlý text pro The New York Times.

Vydání

Celý článek je dostupný předplatitelům týdeníku Hrot.

Staňte se jedním z nich, nebo článek odemkněte zakoupením celého vydání.

od 184 Kč za měsíc

Předplatit

Máte předplatné?

Přihlásit