Vybrané články
z týdeníku The Economist

Kancelář s pokojskou

Hotelové řetězce se snaží vykrýt covidové výpadky hostů a lákají lidi, kteří ze stejných důvodů nemohou docházet do kanceláří.

Kancelář s pokojskou
ilustrační foto | Profimedia.cz

Po několika hodinách práce zvedne žena oči od laptopu a zjistí, že je skoro jedna hodina po poledni. Čas na oběd. Zvedne telefon a požádá o spojení na pokojovou službu. Za 20 minut má teplý oběd za dveřmi, nemusí ztrácet čas vařením a mytím nádobí.

Jestli se vám popsaný scénář zamlouvá, můžete být potenciálním zákazníkem jedné z mnoha hotelových skupin, které se snaží přivábit lidi, aby si jejich pokoje pronajímali jako kanceláře. Ten nápad dává celkem smysl. Hotely mají za pandemie málo hostů a pro některé kancelářské pracovníky může být obtížné (a nudné) dennodenně vysedávat s počítačem doma v kuchyni.

Velké hotelové řetězce právě testují, jak velký je tento trh. Hilton spustil v Americe, Británii a Kanadě novou službu Workspaces, v jejímž rámci nabízí lidem, kteří si pronajmou pokoj jako kancelář, zdarma využití posilovny nebo bazénu a bezplatné půjčení kola. Řetězec Wyndham nabízí pracujícím lidem výhodné balíčky ve svých hotelích v Kalifornii, na Floridě a v Jižní Karolíně.

Hotely dlouhodobě profitují z byznysu, starají se o cestující byznysmeny, pořádají konference a teambuildingy. Pochopily, že musejí nabízet slušné wi-fi pokrytí, aby vyšly vstříc všem těm ženám a mužům s laptopy. Ale pronájem hotelových pokojů přes den býval tradičně doménou poněkud odlišné části trhu, než jsou osamělí kancelářští pracovníci. Bartleby napsal část tohoto textu v prostorách Sofitel St James, luxusního hotelu v srdci londýnského West Endu. Určitě by to bylo vynikající útočiště, tedy alespoň pro ty, kdo si to mohou dovolit – za 299 liber na den, se snídaní, obědem a koktejlem za příplatek dalších 50 liber. Autorovo apartmá mělo salonek s pracovním stolem, tiskárnou a skartovačkou, konferenční stůl pro čtyři, dvě pohodlné židle a pohovku. Vítanými doplňky byla náhradní pera, izolepa, nůžky a sešívačka. Veškerý hotelový personál nosil roušky a dodržoval bezpečný odstup. V hotelu bylo mimořádné ticho, což napomáhalo koncentraci.

Bylo to krásné prostředí, ale téměř jistě mimo cenové možnosti normálního kancelářského pracovníka, který se může snažit utéct před stavaři nebo dětmi na školních prázdninách. Levnější variantu nabízí Sofitel za 199 liber, ale i ta by od zaměstnavatele vyžadovala mimořádnou výdajovou velkorysost. Máte-li zaměstnání na plný úvazek, můžete pravděpodobně bezplatně využít kancelář. A když pracujete na volné noze, je pro vás asi jednodušší zamířit do nejbližší kavárny, kde i při dodržení pravidel sociálního distancování pořídíte místo na práci za cenu několik cappuccin.

Další možností, alespoň pro Brity, jsou tradiční hospody, které se také snaží podpořit svůj byznys nabídkou speciálních balíčků. Jeden podnik ve Warringtonu, městě v severozápadní Anglii, například nabízí za 12 liber balíček, jehož součástí je jídlo, neomezený přísun kávy a rychlé internetové připojení. (Zda je zrovna hospoda ideálním místem na soustředění, je jiná otázka; v kancelářském open spacu je proti ní klid jako v klášteře.)

Jen málo Britů nemá v blízkosti svého domova hospodu. Naproti tomu cesta do Sofitel St James, jakkoli si Bartleby tamní luxus užil, zabrala docela dost času. Pro mnoho pracovníků je absence každodenního dojíždění velkou výhodou lockdownu. Hotelové pokoje tedy mohou pracovníky přilákat, pokud je budou mít blízko, takže by se měly nacházet spíš v hotelích na periferii než v centru města. Předměstské hotely budou také mnohem levnější. Hilton nabízí pracovní balíček v hotelu Hampton v západním Londýně za pouhých 45 liber na den.

Rozhodně to nebude služba pro každého. Při práci z domova mají lidé po ruce všechno, čím si práci mohou zpříjemnit (knihy, občerstvení, oblíbený čaj atd.). Budou doma, když přijde doručovatel nebo opravář. A o samotě v hotelovém pokoji se sice mohou výborně soustředit na práci, ale zároveň se tím ještě víc prohloubí pocit izolovanosti, což se jim v důvěrně známém domácím prostředí nestane.

Občas však může přijít trocha izolovanosti vhod – jako když mnozí spisovatelé odjíždějí do přírody, aby na chatě dokončili rukopis. Lidé, kteří dokončují nějaký velký projekt, by mohli uvítat hotelový azyl, zvlášť když u nich v kanceláři nezavedou přísná covidová opatření, která by zmírnila jejich obavy. V hotelích by se také daly pořádat pracovní pohovory, pokud by při tom firmy dodržovaly vládní nařízení o sociálním distancování.

Pro obyčejné pracanty, jako je Bartleby, však zůstane první volbou při práci na dálku domov, i když to s sebou nese povinnost umýt nádobí. A když už jsme u toho, nejvyšší čas přestat psát a postavit na čaj.

© 2020 The Economist Newspaper Limited
All rights reserved. Publikováno na základě licence s The Economist, přeloženo týdeníkem Hrot.
Originální článek v angličtině najdete na www.economist.com.

Týdeník hrot

  • Budoucnost robotických šílenců
  • Stát jako hoteliér
Objednat nyní