Jakékoli účinky seberazantnějších kroků ČNB se projeví nejdřív za rok. Bez obecné shody na fiskálně-měnovém mixu ale beztak centrální banka zmůže jen málo
Lednová inflace meziročně zrychlila na 9,9 procenta z prosincových 6,6 procenta, což byl podle údajů Českého statistického úřadu nejvyšší růst od července 1998. S tím, že „leden bude mazec“, se počítalo, protože do cen se mělo promítnout zrušení dočasných výjimek u DPH na energie pro domácnosti a také plnou vahou nárůst cen nezafixovaných kontraktů na plyn a elektřinu.
Zdražování počátkem roku bývá obvyklé u obchodníků a dodavatelů, z nichž mnozí už v předstihu avizovali, že „nárůst cen vstupů již neudrží a budou muset jít s cenami o deset až patnáct procent nahoru“. To jsme slýchali velmi často. Co naopak spotřebitelé slyšet nemohli, bylo tiché konstatování, že kdo jen trochu může, přihodí si k tomu všemu ještě svoji marži.
Náklady na dovoz a vstupy tuzemských dodavatelů prostupují zpracovatelským průmyslem i obchodem včetně ziskových marží napříč ekonomikou a nakonec se promítnou do spotřebitelských cen. Když proti tomu neděláte nic, začnou všichni s inflací počítat, aby byli na svém – inflační očekávání je svého druhu sebenaplňující proroctví. Velmi drahé sebenaplňující proroctví.
Celý článek je dostupný předplatitelům týdeníku Hrot